Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 52/96

-5

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. V.S., o návrhu ze dne 5. února 1996, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, který Ústavní soud České republiky obdržel dne 16. února 1996, se navrhovatel domáhal přezkoumání rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -326, ze dne 11. října 1995, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. dubna 1995, č. j. -314. Ústavní stížnost odůvodnil odkazem na podání, učiněné k Vrchnímu soudu v Praze, označené jako dovolání, v němž vyjádřil nesouhlas s citovanými rozhodnutími soudů, jimiž byl zavázán platit zvýšené výživné pro nezletilé děti.

Podle , ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu

1

-6

veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li, že jde o návrh zjevně neopodstatněný / /.

S ohledem na obsah stížnosti, na citovaná ustanovení , jakož i na stanovisko, jež Ústavní soud České republiky zaujal ve svých rozhodnutích ,

aj./, byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a byl ve smyslu odmítnut.

Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční cennosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy / , ústavního /, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d / Ústavy/. Z ústavního principu nezávislosti soudů / Ústavy/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v ; jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu ČR "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval /III. ÚS 23/93, III. S 216/95/.

Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Obecné soudy se při hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když v provedeném řízení a na základě hodnocení provedených důkazů shledaly důvody pro změnu soudního rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti v

souladu s ustanovením § 98 odst. 1 a § 99

2

-7

odst. 1 zákona o rodině.

Pro výše uvedené byl návrh stěžovatele, jako zjevně neopodstatněný, podle odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 7. března 1996

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj