Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 304/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.R. a V.K., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 1994, sp. zn. ,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 19. 12. 1995 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí. Napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 1993, čj. -15, kterým bylo zastaveno řízení ve věci vydání nemovitostí neboť soud shledal, že žaloba směřuje vůči subjektu Ú. Městské části Brno, který nemá způsobilost mít práva a povinnosti a nemůže tedy vystupovat jako účastník řízení.

Stěžovatelé v postupu odvolacího soudu, který podle jejich názoru zejména neakceptoval upřesnění v označení žalovaného a nedodržel poučovací povinnost uloženou v ustanovení § 5

1

, spatřují porušení d a y, a proto navrhují zrušení jeho rozhodnutí.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a přiložená soudní rozhodnutí a zjistil, že proti usnesení Krajského soudu v Brně podali stěžovatelé dovolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 1995, čj. -29, odmítnuto, a to z důvodu jeho nepřípustnosti.

Podle , o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, (), případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Pokud stěžovatel snad odvozuje běh lhůty od okamžiku, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, Ústavní soud považuje za nutné konstatovat, a to s odkazem na svou judikaturu, že v případech, kdy zákon dovolání jako mimořádný opravný prostředek nepřipouští, není možné dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně základních práv a svobod, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y, poskytuje. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti je třeba považovat za rozhodnutí, které autoritativně konstatuje neexistenci práva. Proto nelze s takovým rozhodnutím spojovat běh lhůty pro podání ústavní stížnosti, zejména ne v tom případě, kdy rozhodnutí dovolacího soudu samo stížností napadáno není.

S ohledem na uvedené skutečnosti lhůta pro podání ústavní stížnosti plynula ode dne právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, tj. rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 1994, sp. zn. . Jak Ústavní soud zjistil na základě dotazu učiněného u Městského soudu v Brně, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 1994. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve dne 11. 12. 1995, stalo se tak nepochybně po uplynutí zákonné lhůty šedesáti dnů.

2

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Z tohoto důvodu považoval Ústavní soud za bezpředmětné, aby s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, stěžovatele, resp. jejich právního zástupce vyzýval k odstranění vad návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 1996

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj