Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 248/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti J.K. a Ing. J.V., oba zastoupeni advokátem JUDr. P.B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 27.6.1995, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 3. 1995, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a J. a M.H., oba zastoupeni advokátem JUDr. L.S., jako vedlejších účastníků,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se včas podanou ústavní stížností domáhají zrušení rozhodnutí obecných soudů, a to rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 3. 3. 1995, sp. zn. , jímž byla zamítnuta jejich žaloba o přechod vlastnického práva k domu se st. parc. č.4/1, zapsaných u Katastrálního úřadu v

- 2 -

P., pro obec R., a k.ú. S., a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 27.6.1995, sp. zn. , kterým byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

V ústavní stížnosti se stěžovatelé, kteří své nároky opírají o , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen zákon o půdě), zaměřují jednak na polemiku s právními závěry soudů obou stupňů v otázce, zda předmětná stavební nemovitost splňuje či nesplňuje podmínky pro vydání, a to s ohledem na ust. zákona o půdě, podle něhož "obytnou budovu, hospodářskou budovu a jinou stavbu, patřící k původní zemědělské usedlosti, nelze vydat v případě, že zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně technický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby", jednak poukazují na skutečnosti, z nichž dovozují, že jim v řízení před soudem prvního stupně byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Podle názoru stěžovatelů vyjádřeným v ústavní stížnosti tak v řízení před soudy obou stupňů nebyl zjištěn skutečný stav věci, zejména nebylo vyžádáno stanovisko příslušného stavebního úřadu, znalecký posudek byl nedostatečný a povrchně zpracovaný. Soudy tak nepostupovaly v souladu s ustanoveními §, 120 a 132 , která ukládají soudu povinnost spolehlivě zjistit sporné skutečnosti. Proto předmětná rozhodnutí trpí vadou ve skutkových zjištěních. Tento postup je pak, podle stěžovatelů, v rozporu s a 90y ČR a d (dále jeny) a s y ČR. Poukazují dále na okolnosti, za nichž se konalo jednání nařízené soudem I. stupně na den 21.1.1994 (při předvolání navrhovatelů k tomuto jednání nebyla soudem dodržena minimální pětidenní lhůta pro přípravu k jednání stanovená v ust. ), stěžovatelé se ze závažných důvodů nemohli k jednání dostavit, tuto skutečnost soudu sdělili, řádně se omluvili a požádali o odročení jednání s tím, že trvají na své osobní přítomnosti s ohledem na závažnost tohoto jednání. Přesto soud prvního stupně jejich žádosti nevyhověl a jednal v jejich nepřítomnosti, aniž byly dodrženy podmínky ust. , a při tomto jednání

- 3 -

vyslechl šest svědků. V řízení před soudem I. stupně tak bylo porušeno právo stěžovatelů na rovnost účastníků před soudem zaručené v y ČR a y a dále právo na to, aby se stěžovatelé mohli vyjádřit ke všem prováděným důkazům, zaručené v y. Konečně stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvádějí, že ve svých důsledcích došlo napadenými rozhodnutími i k porušení y, zaručujícího právo vlastnit majetek.

Z uvedených důvodů navrhli stěžovatelé, aby Ústavní soud ČR napadená rozhodnutí zrušil.

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako účastník řízení, i vedlejší účastníci navrhli zamítnutí ústavní stížnosti.

Jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. , který si připojil, zamítl soud I. stupně návrh stěžovatelů po provedení řady důkazů, kdy kromě výslechu účastníků byl proveden také výslech svědků, kteří všichni shodně potvrzovali, že v době, kdy vedlejší účastníci předmětné nemovitosti kupovali, byly tyto ve velmi špatném technickém stavu, což bylo soudem I. stupně zjištěno také z vyjádření O.ú. v R., podle kterého byla předmětem prodeje manželům H., polorozpadlá zemědělská usedlost, u níž, jak bylo dále zjištěno z vyjádření D V., skončilo užívání družstvem v roce 1969 pro zchátralý stav objektu. Pro uvedený stav objektu, který byl také jak v "kupní-hospodářské-smlouvě" ze dne 10.5.1974, tak v kupní smlouvě ze dne 24.7.1974 označen jako demolice, byl pak na základě rozhodnutí MNV o přípustnosti stavby ze dne 26.3.1975 objekt vedlejšími účastníky přestavěn, což bylo kromě svědeckých výpovědí doloženo i vyjádřením O.ú. v R., a D V., přičemž přestavba byla provedena v takovém rozsahu, kterou pak soud také na podkladě znaleckého posudku, který si v řízení vyžádal, zhodnotil jako zásadní změnu stavebně technického charakteru, takovou, že nemovitost již se zemědělskou výrobou nesouvisí. Proto dospěl k závěru, že předmětné nemovitosti, s ohledem na ustanovení § 11 odst. 4 zákona o půdě, nelze vydat. K odvolání

- 4 -

stěžovatelů se pak věcí zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích, který rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když vycházel ze závěru, že soud I. stupně učinil správná a dostatečná skutková zjištění, z nichž také vyvodil odpovídající právní závěry.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu, jakož i s obsahem vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

I když je třeba přisvědčit stěžovatelům v tom, že postup soudu I. stupně, který přes omluvu stěžovatelů a jejich žádost o odročení jednání dne 21.1.1994 jednal a v nepřítomnosti stěžovatelů, takto předem řádně omluvených, prováděl dokazování, byl zcela nevhodný, zejména také za stavu, kdy stěžovatelé nebyli ještě právně zastoupeni, nelze na druhé straně přehlédnout, že u dalšího jednání, konaného soudem I. stupně dne 3.3.1995, bylo jednáno znovu, byly zopakovány dosavadní výsledky řízení, přitom stěžovatelé, kteří u tohoto jednání se svým právním zástupcem již přítomni byli, nevznesli žádné návrhy na doplnění dokazování a nevyužili tak možnosti požádat soud o zopakování důkazů provedených u předchozího jednání v jejich nepřítomnosti, vůči takto provedeným důkazům nevznesli žádné námitky, nezpochybnili obsah svědeckých výpovědí, a to ani v odvolacím řízení. Za této situace nelze, přes uvedené pochybení soudu I. stupně, učinit závěr, že by řízení před obecnými soudy ve svém souhrnu porušilo pravidla spravedlivého a nestranného procesu, a proto stěžovatelům nelze přisvědčit v tom, že by tímto postupem došlo k porušení y ČR, , a y.

Pokud pak jde o stěžovateli namítané porušení , 90 a 95 odst. 1y ČR v souvislosti s jejich námitkami, týkajícími se nesprávného zjištění skutkového stavu a jemu pak odpovídajícím právním závěrům, je třeba odkázat na dřívější nálezy Ústavního soudu ( např. nálezy uveřejněné pod č. 5, 28 Sbírky nálezů a usnesení, svazek 1), v nichž tento soud vyjádřil, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nemůže se tedy zabývat správností hodnocení důkazů

- 5 -

obecnými soudy, pokud neměly za následek porušení ústavních principů. V daném případě, jak shora uvedeno, porušení těchto principů shledáno nebylo, přitom, pokud jde o namítané porušení y, je třeba uvést, že tento článek chrání zpravidla vlastnictví již existující a nikoliv pouze tvrzený nárok na ně (nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 5 Sbírky nálezů a usnesení, svazek 1). Z uvedených důvodů je proto třeba ústavní stížnost stěžovatelů považovat za zjevně neopodstatněnou, a proto byla podle , odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 1996

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj