Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 252/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelů L. a D.J., oba zastoupeni advokátem JUDr. I.L., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 26. 6. 1995, a návrhu na zrušení ustanovení , 4 , ve slovech "pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky" a slovech "pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky", t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se ve svém včas podaném návrhu domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 1995, sp. zn. , potvrzujícího rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. 3. 1995, sp. zn. , s odůvodněním, že k zamítnutí jejich návrhu na určení vlastnictví k nemovitosti a na uložení povinnosti povinné osobě uzavřít s navrhovateli smlouvu o spoluvlastnictví došlo z důvodu, že první navrhovatel není občanem ČR a není tedy oprávněnou osobou dle Spolu s ústavní stížností se domáhali i zrušení , 4 ve slovech "pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky" a slovech "pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky".

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítali, že oba soudy se jejich argumentací, podle které je požadavek na státní občanství, stanovený v , v rozporu s d (dále jen ), zabývaly jen povšechně. Ani okresní soud ani krajský soud nevyužily možnosti postupovat dle y a nepředložily věc Ústavnímu soudu k posouzení protiústavnosti podmínky upravené v Proto se navrhovatelé rozhodli využít svého práva dle a a pro rozpor ustanovení s , , , , y a , y ČR, Konvence o ochraně lidských práv podle Protokolu ze dne 20. 3. 1952, Všeobecné deklarace lidských práv Spojených národů, smyslem navrhují, aby spolu s rozhodnutím o zrušení napadených rozsudků byl vydán nález, kterým se též zrušuje ustanovení , ve slovech "pokud je státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky" a ustanovení ve slovech "pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky".

2

Z vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že se navrhovatelé v průběhu řízení před obecnými soudy domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že první navrhovatel je vlastníkem 2/3 obytného domu v P., ve výměře 132 m2, a zahrady, p. č. 531, o výměře 313 m2, a to do dne, kdy katastrální úřad provede zápis o převodu vlastnictví na druhého navrhovatele podle darovací smlouvy, a dále požadovali, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by odpůrcům byla uložena povinnost nebránit navrhovatelům v oprávnění vlastnit svůj majetek, a dále, aby bylo odpůrcům zakázáno převádět tento majetek jakoukoliv formou privatizace nebo jinými formami na jiné osoby. Navrhovatelé při tom výslovně uvedli, že nejde o nárok podle na vydání nemovitosti či sepsání dohody o vydání nemovitosti, ale o návrh na určení vlastnického práva (srov. návrh ze dne 6. 3. 1994, jeho písemné doplnění ze dne 20. 10. 1994, a zejména protokol o jednání ze dne 26. 6. 1995, nacházející se na č. 1. 61 spisu), které u prvého navrhovatele dovozovali z usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 2. 1991, sp. zn. 1 Rt 8/91, kterým bylo dle rozhodnuto mimo jiné o zrušení trestu odnětí svobody a propadnutí majetku, a to k datu vydání zrušených rozhodnutí, a u druhého navrhovatele z darovací smlouvy ze dne 13. 9. 1994, uzavřené mezi oběma navrhovateli ohledně 2/3 obytného domu v P.

Krajský soud rozsudkem potvrzujícím rozsudek Okresního soudu tento návrh navrhovatelů zamítl, v podstatě s odůvodněním, že usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 2. 1991, sp. zn. 1 Rt 8/91, kterým bylo rozhodnuto podle o soudních rehabilitacích, o zrušení rozsudku trestu propadnutí majetku, nedošlo k obnovení vlastnického práva prvému navrhovateli, a proto se nemohou oba navrhovatelé (druhý navrhovatel z titulu darovací smlouvy ze dne 13. 9. 1994 uzavřené mezi nimi) úspěšně domáhat určení vlastnictví a stejně tak uložení povinnosti umožnit navrhovatelům nemovitosti užívat,

3

držet a disponovat s nimi, a konečně i uložení povinnosti zdržet se dispozice se sporným majetkem. Dále se v odůvodnění dovozuje, že ani z titulu první navrhovatel neprokázal vlastnictví, když nepředložil dohodu o vydání pro nesplnění podmínky státního občanství.

Ústavní soud už v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů a ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným, a za předpokladu, že tyto soudy postupovaly v souladu s principy stanovenými v hlavě páté y, není oprávněn do jejich rozhodovací činnost zasahovat.

V této souvislosti Ústavní soud z připojeného spisu Okresního soudu Plzeň-město zjistil, že soudy obou stupňů vycházely ze skutkového stavu, který byl řádně zjištěn, za účasti stran sporu, způsobem, který je stanoven procesními předpisy. K podstatě námitek ústavní stížnosti o protiústavnosti podmínky státního občanství, obsažené v , z níž měla vycházet napadená rozhodnutí, Ústavní soud uvádí, že za situace, kdy ani odůvodnění návrhu, ani vlastní znění petitu (tj. petit na určení a nikoliv vydání, resp. povinnost uzavřít dohodu o vydání, ), ani počet navrhovatelů a konečně ani vlastní rozhodnutí obecných soudů neodpovídá nároku uplatněnému dle , nelze přisvědčit argumentům stěžovatelů, že byl jejich návrh zamítnut pro nesplnění podmínek, uvedených v , zejména jestliže z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů jasně plyne právě nutnost domáhat se nároků, kterým předcházelo rozhodnutí dle , dle podmínek upravených v , což však navrhovatelé neučinili, ba dokonce výslovně vyloučili. Jinými slovy, jestliže podstata ústavní stížnosti spočívá dle tvrzení stěžovatelů v aplikaci protiústavního ustanovení , rozhodnutími obecných soudů a z připojeného spisu obecných soudů Ústavní soud zjistil, že napadené ustanovení nebylo a ani v důsledku zásady vázanosti soudů návrhem na

4

zahájení řízení ( ) nemohlo být aplikováno, nezbylo než návrh dle ustanovení jako zjevně neopodstatněný odmítnout. Na uvedeném nic nemění ani ta část odůvodnění obecných soudů, kde se pro účely rozhodnutí o žalobě na určení zmiňuje podmínka státního občanství a následně dovozuje, že první navrhovatel nepředložil dohodu dle , neboť šlo jen o otázku předběžnou pro posouzení vlastnictví prvého navrhovatele z několika možných titulů a nikoliv o vlastní rozhodnutí o nároku uplatněném dle

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 1. 2. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR

5