Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 134/94

ČESKÁ REPUBLIKA

Usnesení

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatele JUDr. J.L., zastoupeného advokátem JUDr. P.R., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, t a k t o :

Návrh s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem domáhal přezkoumání rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. , jimiž dle navrhovatelova tvrzení bylo porušeno jeho základní právo a svoboda, a to zejména zásada rovnosti postavení občanů před zákonem, obsažená v a y ČR a , a 3 a d. Porušení tohoto základního práva spatřuje navrhovatel v tom, že soudy obou stupňů zamítly žalobu navrhovatele, v níž se domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo uloženo ČAK zapsat navrhovatele do seznamu koncipientů ČAK. Do tohoto seznamu nebyl navrhovatel zapsán ČAK s odůvodněním, že nemá vysokoškolské

2 -

vzdělání na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území ČR. Toto odmítnutí se stalo na základě ustanovení o advokacii, dle něhož se pro výkon advokátní praxe požaduje vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě, zatímco navrhovatel je absolventem VŠ SNB, která poskytovala užší vzdělání než právnické fakulty na území ČR.

Zároveň s uvedenou ústavní stížností podal navrhovatel dle ustanovení č. návrh na zrušení ustanovení a ustanovení o advokacii, obou vyjádřených slovy "na právnické fakultě", neboť je přesvědčen, že uvedená ustanovení jsou v rozporu s d.

Na základě tohoto návrhu nezbylo Ústavnímu soudu než v souladu s ustanovením dosavadní řízení přerušit a návrh na zrušení právního předpisu postoupit plénu k rozhodnutí.

Plénum Ústavního soudu ve svém nálezu ze dne 13. 9. 1995,

sp. zn.

, návrh na zrušení výše uvedených částí zákona o advokacii zamítlo. Své rozhodnutí odůvodnil Ústavní soud tím, že požadavek vzdělání na právnické fakultě pro činnost v advokacii je v zákoně č. jednoznačný. Přesto se Ústavní soud ještě dále zabýval i otázkou, zda vzdělání na Fakultě VŠ SNB je či není obsahově shodné se vzděláním na právnické fakultě a zda tedy nejde - ne-li formálně, pak alespoň materiálně, tj. svým obsahem a svými nároky - o vzdělání shodné se vzděláním na právnické fakultě. Avšak ani z tohoto hlediska neshledal Ústavní soud, že byl stěžovatel odmítnutím přijetí do advokacie diskriminován, neboť shodnost cílů a metod výuky, jakož i požadavků na studenty VŠ SNB a studenty právnických fakult, Ústavní soud neshledal. Pokud pak

- 3 -

je v zákoně č. v stanoveno, že advokáti, kteří ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona byli již členy KSA a MSA, se zapíší do seznamu advokátů bez žádosti, jednalo se o opatření v zájmu právní jistoty a stability již existujících právních vztahů, což odpovídá principům právního státu.

Vzhledem k výše uvedeným závěrům, obsaženým v nálezu Ústavního soudu

, dospěl Ústavní soud, když poté pokračoval v řízení o ústavní stížnosti navrhovatele JUDr. J.L., k závěru, že jeho návrh je zjevně neopodstatněný. Povaha námitek a argumentace stěžovatele vůči ustanovení zákona o advokacii je totiž identická s námitkami stěžovatele, vycházejícími ze situace konkrétní osoby stěžovatele, takže další projednávání ústavní stížnosti by bylo pouze předstíráním, že zbývá cosi rozhodnout: šlo by o opakování jednání ve věci již rozhodnuté, protože řízení v plénu Ústavního soudu vyčerpalo též veškerý obsah stížnosti ve vztahu k osobě navrhovatele.

Za této situace vyzval soudce zpravodaj stěžovatele, aby sdělil, zda nehodlá vzít svou ústavní stížnost zpět anebo zda trvá na dalším řízení. Stěžovatel bez udání důvodů odmítl vzít svou ústavní stížnost zpět. Tato okolnost však nic nemění na tom, že po zahájení řízení může soudce zpravodaj postupovat podle tak, že případně návrh odmítne jako zjevně neopodstatněný, pokud k tomuto závěru nezvratně dospěl.

V předmětné záležitosti nemohl soudce zpravodaj návrh pro zjevnou neopodstatněnost ( ) odmítnout před rozhodnutím o ústavnosti té formulace zákona, kterou se stanoví podmínka právnického vzdělání na právnické fakultě pro výkon advokacie. Charakteristickým rysem projednávané

4 -

záležitosti je však to, že nález pléna Ústavního soudu v tomto směru učinil bez dalšího zcela jasno, protože v daném případě z ústavnosti napadeného ustanovení zákona zcela bezprostředně, přímo a jednoznačně vyplývá také neopodstatněnost návrhu ve vztahu ke konkrétní osobě. Další projednání věci v senátu je proto zcela evidentně zbytečné, je-li tato neopodstatněnost návrhu nepopiratelná.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení č. , a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

V Brně 25. ledna 1996 JUDr.Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR