Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 234/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.P., zastoupeného advokátem JUDr. J.J.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Dne 27.8.1995 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost navrhovatele, ve které brojí proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31.7.1995, sp. zn. . Tímto rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí Kat.ú. B., ze dne 18.10.1994, čj. 911 V6-2422/24, kterým byl zamítnut návrh na vklad vlastnických práv do katastru nemovitostí.

Podle navrhovatele byla napadeným rozsudkem porušena jeho základní práva daná d.

Na tomto místě je úvodem nutno zmínit, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy ( , y ČR), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d ( y ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ), jestliže obecné soudy při svém rozhodování

- 2 -

respektují kautely dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovými hodnoceními sám neztotožňoval.

V daném případě nesprávnost naznačeného postupu Ústavní soud neshledal. Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. , je jisté, že dne 22.11.1994 podal navrhovatel krajskému soudu žalobu, v níž se domáhal zrušení rozhodnutí Kat.ú. B., ze dne 18.10.1994, čj. 911 V6-2422/94. Tímto rozhodnutím k.ú. zamítl návrh na vklad vlastnických práv do katastru nemovitostí. Vklad měl být proveden na základě dohody uzavřené podle mezi SN a navrhovatelem. Předmětem dohody byl pozemek parc. č. 453/1, zastavěná plocha s domem čp. 107, org. v B., zapsaných v evidenci nemovitostí na LV č. 3 pro k.ú. P. (dále jen "nemovitosti").

Kat.ú. dovodil, že navrhovatel nesplňuje podmínky stanovené pro vydání věci. Z provedeného dokazování je zřejmé, že původně uplatňovala nárok na vrácení nemovitostí matka navrhovatele paní M.P., která byla neteří původního vlastníka nemovitostí, zemřelého ing. K.B. Mohla tedy z hlediska být oprávněnou osobou. Paní P., však neprokázala, že splnila podmínky požadované zákonem, a že ve lhůtě stanovené vyzvala povinného - SN - k vydání předmětných nemovitostí. Soudu předložila pouze písemnost, v níž upozorňovala povinného na to, že bude uplatňovat nárok na vydání nemovitostí. Navíc tato písemnost byla povinnému zaslána před účinností Stejně tak i navrhovatel zaslal SN podobný dopis (dopis M.P. byl zaslán 26.6.1990 a dopis J.P. dne 23.9.1990). Paní M.P. rovněž před účinností zemřela. Soud rozhodl, že úkony učiněné před účinností zákona

nelze posuzovat podle tohoto zákona, leda by tak

- 3 -

zákon sám stanovil. Protože nic podobného nestanoví, nemohou mít úkony učiněné před jeho účinností právní následky předvídané tímto zákonem.

Navrhovatel by za dané situace mohl být oprávněnou osobou jen ve smyslu , tedy jako dědic ze závěti. Existence závěti však nebyla prokázána, řízení vedené v této věci před Krajským soudem v Brně pod sp.zn. bylo k návrhu účastníků zastaveno.

Polemika navrhovatele o nástupnické posloupnosti podle a dalších , kterou se snaží zdůvodnit svou stížnost, je irelevantní. Ustanovení jsou ve vztahu k lex specialis. Upravují specifickým způsobem určitý druh právního nástupnictví pro účely restitucí a ustanovení o dědění se na tuto oblast použít nedají.

Samotné hodnocení důkazů provedené obecným soudem pak nemůže být předmětem přezkumu Ústavního soudu, jak již Ústavní soud ve svých rozhodnutích vícekrát zdůraznil.

Ze spisů je zjevné, že soud řádně ve věci jednal a přezkoumával zákonnost rozhodnutí Kat.ú. B., v intencích ústavních zásad. Ústavní soud neshledal v postupu krajského soudu porušení ústavních práv a svobod, a to ani z hlediska d, jak jsou namítány navrhovatelem. Nezbylo mu proto, než návrh podle písmeno c) , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soud ČR

V Brně dne 11. ledna 1996