Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 6/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. a L.Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 1995, sp. zn. , ve spojení s rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 1994, sp. zn. , a Obvodního soudu v Praze 4 ze dne 18. 4. 1994, sp. zn. 93,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu bylo dne 4. 1. 1996 doručeno podání označené jako stížnost, která směřuje proti postupu obecných soudů, ve kterém stěžovatelé spatřují porušení konkrétně uvedených právních předpisů v souvislosti s vydáním specifikovaných nemovitostí v k. ú. M.

Z obsahu přiložených písemností Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o

1

určení, že dohoda o vydání věci je neplatná, stejně tak i kupní smlouva, a dále o určení konkrétního vlastníka předmětných nemovitostí. Proti rozsudku odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 1995, č. j. -72, odmítnuto s tím, že není přípustné.

Při posuzování ústavní stížnosti se Ústavní soud nejprve zaměřil na splnění jejích formálních náležitostí tak, jak je požaduje č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen " "). Podle zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Pokud stěžovatel snad odvozuje běh lhůty od okamžiku, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ústavní soud považuje za nutné konstatovat, a to s ohledem na svou judikaturu, že v případech, kdy dovolání jako mimořádný opravný prostředek nepřipouští, není možné dovolání považovat za procesní prostředek, který k ochraně základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y poskytuje. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti je nutno považovat za rozhodnutí, které autoritativně konstatuje neexistenci práva. Proto nelze s takovým rozhodnutím spojovat běh lhůty pro podání ústavní stížnosti.

S ohledem na uvedené skutečnosti lhůta pro podání ústavní stížnosti plynula ode dne právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, tj. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 1994, č. j. -38. Jak Ústavní soud zjistil na základě dotazu učiněného u Obvodního soudu pro Prahu 4, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 12. 1994. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve dne 3. 1. 1996, stalo se tak nepochybně po uplynutí zákonné lhůty šedesáti dnů.

2

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Z tohoto důvodu považoval Ústavní soud za bezpředmětné, aby, s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, stěžovatele vyzýval k odstranění vad návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. ledna 1996

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

3