Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 26/95

Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu stěžovatelů:

1. Ing. R.F., 2. Dr. E.F., 3. G.R., 4. Dr. N.S., 5. L.N., 6. E.S., 7. H.S., 8. Mag. E.F., 9. Dr. W.L., 10. Mag. I.L., 11. C.B., 12. M.B., všichni zastoupeni JUDr. J.O., na zrušení části ustanovení , o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavebná zákon), takto:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé, kteří jsou všichni podle jejich vlastního vyjádření vlastníky nemovitostí, nacházejících se v okolí města R., podali, s odvoláním na porušení jejich ústavních práv zakotvených v článcích 1, 17 odst. 1, 35 odst. 2, 36 odst. 2 d (dále jen y), Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, směřující proti rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR ze dne 3.6.1994, čj. MH 482/94, kterým bylo z části změněno a z části potvrzeno rozhodnutí referátu regionálního rozvoje O.Ú., ze dne 1.3.1994 o vydání stavebního povolení na stavbu "Mezisklad vyhořelého paliva " a dále proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.12.1994, sp. zn. , kterým bylo zastaveno řízení o žalobě navrhovatelů proti uvedenému rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR, přitom, zejména ve vztahu k usnesení Vrchního soudu v Praze, namítli, že soud se nezabýval jejich věcnými argumenty k okruhu účastníků stavebního řízení ve smyslu stavebního zákona a v této souvislosti pak, s odvoláním na ustanovení , současně podali návrh na zrušení části uvedeného ustanovení vypuštěním slova "sousedním" pro rozpor s články 1, 17 odst. 1 a 35 odst. 1 a 2 y. K odůvodnění tohoto svého spojeného návrhu pak uvedli, že příčinou porušení jejich práv ze strany Ministerstva hospodářství ČR a Vrchního soudu v Praze byl výklad pojmu "sousední pozemek nebo stavba" v stavebního zákona. Podle jejich názoru je výklad tohoto pojmu jako pozemku nebo stavby, které mají společnou hranici s pozemkem se zamýšlenou stavbou, snad postačující pro stavby běžného charakteru, nikoliv však pro stavby s většími dopady na životní prostředí, které podléhají zpřísněnému režimu posouzení možných negativních vlivů, tedy těch, které jsou předmětem posuzování podle zákona ČNR č. , respektive podléhají režimu zákona ČNR č. Pokud Vrchní soud ustanovení stavebního zákona vykládá tak, že účastníkem stavebního řízení je vedle stavebníka pouze osoba, která má vlastnický nebo jiný vztah k bezprostředně přiléhající nemovitosti, a nikoliv celý okruh osob, jejichž subjektivní práva mohou být zamýšlenou stavbou přímo dotčena, je ustanovení stavebního zákona v rozporu se shora citovanými články y.

Ústavní soud poté, co řízení o ústavní stížnosti usnesením,

sp. zn.

, ze dne 31. 8. 1995 přerušil, se nejprve spojeným návrhem na zrušení části ustanovení stavebního zákona zabýval z pohledu ustanovení , o Ústavním soudu, zkoumal tedy, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí návrhu a dospěl k závěru, že návrh na zrušení části napadeného ustanovení je neopodstatněný.

Sami navrhovatelé, jak plyne z odůvodnění jejich návrhu, považují za protiústavní výklad pojmu "sousední pozemek nebo stavba" - v závěru svého návrhu dovozují, že, pokud by výklad uvedeného ustanovení měl být takový, že účastníkem stavebního řízení je vedle stavebníka pouze osoba, která má vlastnický nebo jiný vztah k bezprostředně přiléhající nemovitosti,a nikoliv celý okruh osob, jejichž subjektivní práva mohou být zamýšlenou stavbou přímo dotčena, pak je třeba, podle jejich názoru, považovat napadené ustanovení za ustanovení, které je v rozporu s , 17 odst. 1 a 35 odst. 1 a 2 y. K tomu je třeba především uvést, že samotný v ý k l a d zákonného ustanovení nemůže být předmětem řízení, upraveného v oddílu prvém hlavy druhé části druhé , o Ústavním soudu (otázkou ústavnosti výkladu použitého ustanovení, provedeného aplikujícím orgánem veřejné moci, je možno se zabývat pouze v řízení upraveném v oddíle druhém o ústavních stížnostech), a již z tohoto důvodu je třeba považovat návrh navrhovatelů za zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení Avšak ani samotné ustanovení stavebního zákona v napadené části za

protiústavní považovat nelze. Navrhovatelé část tohoto ustanovení, pokud se jím přiznává postavení účastníka stavebního řízení kromě stavebníka jen těm subjektům, které mají vlastnická práva nebo jiná práva k sousedním pozemkům nebo stavbám, považují za protiústavní pro rozpor s , 17 odst. 1 a 35 odst. 1 a 2 y.

Podle článku 17 odst. 1 y jsou svoboda projevu a právo na informace zaručeny. Je zde tedy zaručeno právo na informace obecně. Speciálním ustanovením k takto obecně zaručenému právu na informace pak je, ve vztahu k informacím o životním prostředí a přírodních zdrojích, ustanovení y, podle něhož má každý právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Tohoto práva,stejně tak jako práva na příznivé životní prostředí ( y), je však možno se, s ohledem na znění ustanovení y, domáhat pouze v mezích zákonů, které ustanovení y provádějí. Mezi takové zákony náleží nepochybně , o životním prostředí, č. , o ochraně přírody a krajiny, a č. , o posuzování vlivů na životní prostředí. Především tyto uvedené zákony práva zakotvená v y konkretizují a blíže rozvádějí. Jedním ze základních pramenů právní úpravy, týkající se ochrany životního prostředí a jejího zajišťování, je uvedený zákon ČNR č. , o posuzování vlivů na životní prostředí, podle jehož ustanovení jsou předmětem takového posuzování stavby, činnosti a technologie, uvedené v přílohách č. 1 a 2 tohoto zákona. Stavby s širšími dopady na životní prostředí (mezi nimi i mezisklady vyhořelého jaderného paliva - bod 3.5 přílohy č. 1) tedy podléhají zpřísněnému režimu posuzování možných negativních vlivů na okolí - a to i za účasti veřejnosti - podle citovaného zákona, který také v návaznosti na ustanovení , obsahuje speciální režim v ustanovení , vztahující se na posuzování staveb s vlivy, které přesahují státní hranice, podle jehož odst. 3 vydává příslušný orgán své konečné stanovisko teprve po oznámení výsledku mezistátního projednání. Uvedený zákon dále také ukládá povinnost příslušným obcím informovat veřejnost o zamýšlených stavbách ( ) a zároveň také

upravuje možnosti účasti veřejnosti, a to nejen v etapách samotnému stavebnímu řízení předcházejících (např. §§ 7 odst. 3, 8 odst. 1, 10), ale i v samotném řízení stavebním, v němž postavení účastníka řízení může získat za splnění zákonem stanovených podmínek ( ) i občanské sdružení. V návaznosti na uvedené, kdy je zřejmé, že zákony přímo provádějící a konkretizující y obsahují instituty, jejichž prostřednictvím jsou zohledňovány a chráněny oprávněné zájmy na příznivém životním prostředí širší veřejnosti, a v případě ustanovení , v podstatě umožňují i rozšíření okruhu účastníků řízení vedeného podle stavebního zákona, nelze považovat ustanovení uvedeného zákona, resp. jeho napadenou část, za protiústavní pro rozpor s y, a to také s přihlédnutím k tomu, že napadené ustanovení samo o sobě ani nelze považovat za ustanovení, které práva zakotvená v č1.35 y přímo provádí ( y).

Konečně pak nelze přisvědčit návrhu ani v tom, že by napadené ustanovení bylo v rozporu s y, když vyhovění návrhu a vypuštění adjektiva "sousedním" z napadeného ustanovení, by naopak, v kontextu s právy zaručovanými v y, mezi adresáty těchto práv nerovnost zavedlo tím, že by se nositelem procesního oprávnění stát se účastníkem řízení bez dalšího (aniž by předcházelo sdružení v občanskou iniciativu a občanské sdružení) mohly stát jen subjekty vlastnící nemovitý majetek. Z uvedených důvodů ústavní soud rozhodl tak, že návrh na zrušení napadeného ustanovení podle odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 1996.

JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj