Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 281/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESE NÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 8. ledna 1996 ve věci ústavní stížnosti S.S., zastoupeného advokátem JUDr. V.U., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1995, čj. -81,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Bruntále v části, jíž stěžovatelův návrh byl ohledně částky Kč 68 759,--, představující valuty předané J.Š., zamítnut, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že tím, že J.Š. v jednotlivých případech převzal zálohy na cestovné, tyto jejich skutečným adresátům nepředal a jejich vyúčtování doposud neprovedl, naplnil skutkovou podstatu neoprávněného majetkového prospěchu. Závěr krajského soudu o tom, že by na zálohu na cestovné měla být s pracovníkem uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti a na základě tohoto institutu by

2 -

měla být řešena likvidace cestovného, je podle jeho názoru, v hlubokém rozporu se a se zákonem o cestovních náhradách. Konkrétní vztah vznikající v pracovním procesu při pracovních cestách nelze podřadit pod ustanovení o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je pracovník povinen vyúčtovat. Právě v tom, že tuto skutečnost nevzaly obecné soudy při svém rozhodování o stěžovatelově návrhu v úvahu a každý z nich zaujal k předmětu sporu opačný právní názor bez přihlédnutí k uvedeným konkrétním okolnostem, lze spatřovat porušení článků 90 y, jakož i článku 36 odst. 1 a článku 11 d. Ze všech těchto důvodů stěžovatel proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy v této své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. K vytýkanému porušení článku 90 y, jakož i článků 36 odst. 1, 11 d, však, podle názoru Ústavního soudu, v projednávané věci nedošlo. Z obsáhlého dokazování, jež v této věci bylo prováděno, je totiž patrno, co v napadeném rozhodnutí správně konstatuje krajský soud, že J.Š. skutečně převzal v pěti případech od účetní stěžovatele valuty v celkového hodnotě Kč 68 759,--, jež měl předat řidičům jako zálohy na zahraniční pracovní cesty, vyúčtování těchto záloh však již není k dispozici pro zjištěnou nedostatečnost účetní evidence ve stěžovatelově podniku. Jestliže i svědkyně M.A., tehdejší účetní, ve své výpovědi uvedla, že zálohy vyplácené J.Š. musely být vyúčtovány, současně však připustila, že pomůcku, kterou vedla pro účely těchto vyúčtování, již zničila, může ve světle tohoto, obecnými soudy zjištěného a jimi také hodnoceného faktu, jen stěží obstát stěžovatelovo tvrzení, že obecné soudy neposkytly ochranu jeho právům (článek 90 y, článek 36 odst. 1 y), a že byl proto zkrácen na svém majetku v rozporu s článkem 11 y. Dovolávaje se uvedeného práva, stěžovatel totiž zcela pomíjí, že, pokud jde o vedení účetnictví, existoval právě v jeho podniku stav,

3 -

ocitající se v rozporu s právními předpisy o účetnictví, stav, jenž J.Š. vzhledem ke své funkci dispečera stěží mohl relevantním způsobem ovlivnit. Právě v tomto, právním předpisům se vymykajícím, způsobu vedení účetnictví tkví jádro problému, stěží řešitelného jiným způsobem, než jak to učinily obecné soudy. K tomu Ústavní soud navíc dodává, že z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky kladené citovaným usnesením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů těmito soudy.

Všechny uvedené skutečnosti Ústavní soud považuje za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. ledna 1996

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj