Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 263/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti PhDr. J.V.K., zastoupeného advokátem JUDr. T.M., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.1.1994, čj. -22,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou ústavní stížností, Ústavnímu soudu podanou 1.11. 1995, domáhá, s odvoláním na porušení práv zakotvených v článcích 7 odst. 1, 10 odst. 1 a 2 a 36 odst. 1 d, zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. ledna 1994, čj. -22, a zároveň navrhuje odložení vykonatelnosti rozhodnutí "nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27.2.1995, sp. zn. , s nuceným vyklizením bytu nařízeným na den 6.11.1995 v 9,00 hodin." V odůvodnění své ústavní stížnosti napadá správnost závěrů Obvodního soudu pro Prahu 1, vyjádřených v ústavní stížností napadeném rozsudku, v nichž soud, podle názoru stěžovatele, pominul skutečnost, že P s ním uzavřela dohodu o odevzdání a převzetí bytu a zejména pak

- 2 -

vycházel z mylné domněnky, že stěžovatel dostal přiděleno přístřeší ve smyslu ustanovení Nevycházel tedy ze skutečnosti, že v jeho případě se jednalo o řešení bytové situace po návratu do vlasti po roce 1989 ve smyslu vládního nařízení č. 205/90 Sb. K nesprávnému posouzení, podle něj, přispělo i rozhodnutí ministra vnitra ČR ze dne 13. 10.1992, vydané na základě protestu bývalého generálního prokurátora ČR, které zrušilo původní rozhodnutí ministra vnitra ČR ze dne 21.8.1991, a které nebralo v potaz výše uvedené skutečnosti a rozhodlo v rozporu se zákonem v neprospěch stěžovatele. Stěžovatel se proto domnívá, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.1.1994, potvrzeného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 1994, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27.2.1995, sp. zn. , a konečně pak vyrozuměním ve věci výkonu rozhodnutí nuceným vyklizením bytu, stanoveným na den 6.11.1995, došlo u něj k porušení , a 2 a d. Navrhl proto vydání nálezu, jímž by Ústavní soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12.1.1994, čj. -22, zrušil, věc vrátil uvedenému soudu k novému projednání a zároveň aby odložil vykonatelnost uvedeného rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil z obsahu připojených spisů Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. a E 1837/94, že ústavní stížností napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž byla k návrhu P., a.s., stěžovateli stanovena povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci byt - přístřeší v P., ve II. patře domu, ve lhůtě 180 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, poté, co byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 19.5.1994, nabyl právní moci dnem 24.6.1994 a uplynutím lhůty 180 dnů se tedy stal vykonatelným. Usnesení o nařízení výkonu uvedeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 vyklizením bytu vydané Obvodním soudem pro Prahu 1 pod čj. E 1837/94-5 dne 27.2.1995, bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 30.8.1995,a nabylo právní moci dnem 11.9.1995. Na základě těchto pravomocných usnesení pak bylo

- 3 -

stěžovateli doručeno vyrozumění ze dne 20.9.1995 o tom, že dne 6.11.1995 v 9.00 hodin bude provedeno nucené vyklizení jím užívaného bytu.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že ústavní stížností napadený rozsudek, stejně tak jako potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 19.5.1994, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku stěžovatele, nabyl právní moci dnem 24.6.1994. Tímto dnem tedy stěžovateli počala běžet 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti, a jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve 1.11.1995, stalo se tak po lhůtě stanovené pro její podání, a proto musela být podle odmítnuta.

I kdyby pak bylo možno z textu odůvodnění ústavní stížnosti dovodit, že stěžovatel, i když to výslovně nevyjádřil v návrhu petitu nálezu, ústavní stížností napadá i postup a rozhodnutí soudu v řízení o výkon rozhodnutí, pak i v tomto směru by musela být ústavní stížnost odmítnuta, a to pro její zjevnou neopodstatněnost ( Sb). V řízení o výkon rozhodnutí, upraveném v části šesté , totiž dochází k nucené realizaci práv a povinností již stanovených rozhodnutími, vydanými v tzv. řízení nalézacím. Obsahem takových rozhodnutí je soud nařizující jejich výkon zcela vázán a sám je již nemůže přezkoumávat ani měnit. Pokud tedy v daném případě bylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu vydáno na podkladě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí nalézacího soudu - rozsudku Obvodního soudu v Praze 1, čj. -22, ze dne 12.1.1994, nelze tomuto postupu soudu ani z hlediska ústavně-právního nic vytýkat. Z uvedených důvodů bylo proto

4 -

rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 1995

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj