Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 254/95

Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu J.T., proti sdělení Ministerstva zdravotnictví ČR, ze dne 18. 10. 1994, čj. OZP/1-T-17.10.1994 (263/4), a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7.8.1995, čj. -20, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel si ve svém podání z 20.10.1995 stěžuje na to, že jeho těžké poškození na zdraví, které získal během odpracovaných 21 roků při těžbě uhlí v dolech O., jako horník, nebylo posouzeno jako nemoc z povolání. Svoji práci v uhelných dolech přitom považuje za důsledek politické perzekuce jeho osoby, když byl v roce 1960 jako odpůrce politického zřízení propuštěn ze zaměstnání a musel odejít na nábor do dolů. V dolech pracoval až do roku 1982, kdy ve věku 71 let odešel po 21 letech práce do starobního důchodu s těžce poškozeným zdravím. K posouzení nepříznivého zdravotního stavu zapříčiněného, podle navrhovatelova názoru, předchozím výkonem práce v uhelných dolech, se navrhovatel obrátil na kliniku nemocí z povolání FN. Po hospitalizaci a provedených lékařských vyšetřeních vydala klinika lékařskou zprávu ze dne 28.11.1991, v jejímž závěru se uvádí, že se u navrhovatele nejedná o nemoc z povolání. Proti tomuto posouzení zdravotního stavu podal navrhovatel, jak bylo zjištěno ze spisů Vrchního soudu v Praze, sp. zn. Na 323/94 a Nca 66/92, dne 4.1.1992 stížnost Ministerstvu zdravotnictví ČR, které ve své odvolací komisi stížnost projednalo a zamítlo dopisem ze dne 4.5.1992, čj. PKP/1-265-T-4.1.1992-252/1. Proti uvedenému sdělení Ministerstva zdravotnictví ČR podal navrhovatel dne 8. 9. 1992 žalobu k Vrchnímu soudu v Praze k přezkoumání rozhodnutí ve správním soudnictví. Po provedeném řízení vydal Vrchní soud v Praze usnesení ze dne 6.1.1994, čj. Nca 66/92-29, kterým bylo řízení zastaveno z důvodu, že v daném případě se nejednalo o rozhodnutí správního orgánu ve smyslu ustanovení , tedy o rozhodnutí přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. Dopisem ze dne 30.9.1994 navrhovatel podal opakovaně žádost o uznání nemoci z povolání, adresovanou opět na Ministerstvo zdravotnictví ČR, které mu návazně přípisem ze dne 18.10.1994, čj. OZP/1-T-17.10.1994 (263/4), sdělilo, že jeho nemoci nelze přiznat charakter nemoci z povolání. Proti tomuto sdělení Ministerstva zdravotnictví ČR podal navrhovatel dne 14.12.1994 opět žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. Vrchní soud usnesením ze dne 7.8.1995, čj. -20, řízení zastavil a v odůvodnění uvedl, že i po zohlednění dalších dokladů nelze změnit závěry, uvedené v předchozím jeho usnesení ze dne 6.1.1994, čj. Nca 66/92-29. Ani v případě dalšího sdělení Ministerstva zdravotnictví ČR nešlo, podle usnesení Vrchního soudu v Praze, o rozhodnutí správního orgánu, které by spadalo do přezkumné pravomoci soudu, a proto pro tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení bylo řízení podle ustanovení zastaveno. Zároveň Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí navrhovatele poučil o tom, že je na jeho vůli, bude-li uplatňovat svá práva, vyplývající z důchodového zabezpečení nebo z pracovněprávních předpisů. Ústavní soud ČR při posuzování podání vyšel z ustanovení , podle něhož je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. Jádro návrhu představuje nesouhlas navrhovatele se skutečností, že mu nebyla přiznána nemoc z povolání. Posouzení nemoci z povolání však vychází z odborného lékařského zvážení zdravotního stavu občana. Nejde tedy o rozhodnutí správního orgánu, které by bylo možno přezkoumat ve správním soudnictví ve smyslu ustanovení a násl. Výslovně to pak vyjadřuje , který kogentně stanoví, že soudy dále nepřezkoumávají rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu. Nepřiznání nemoci z povolání nelze považovat ani za zásah do subjektivních oprávnění občana. Navrhovatel ve svém podání blíže nespecifikuje, které z ústavně zaručených základních práv a svobod bylo Ministerstvem zdravotnictví ČR a rozhodnutím Vrchního soudu v Praze dotčeno, pouze obecně odkazuje na porušení jeho základních lidských práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud ČR v uvedeném případě nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení ústavně zaručených základních práv navrhovatele, byl nucen návrh jako zjevně neopodstatněný podle odmítnout, aniž by byl navrhovatel soudem dále vyzýván k odstranění vad svého podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 1995 JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj