Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 258/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. J.M., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 1995, č.j. -70,

t a k t o:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 27. 10. 1995 byla Ústavnímu soudu doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 1994, sp. zn. . Tímto rozsudkem byl zamítnut stěžovatelův návrh, aby žalovaná L.F., do 15 dnů od právní moci rozsudku písemně oznámila jeho bývalé manželce H.M., že její sdělení, že se jí před více než 20 lety pokoušel znásilnit, je nepravdivé, aby stejnopis oznámení zaslala v téže lhůtě na vědomí žalobci, a aby mu zaplatila Kč 10.000,-. Stěžovatel v podstatě namítá, že rozsudky obou soudů byly vydány v rozporu s ustanoveními a , a že jsou tak jimi

1

porušena základní lidská práva na ochranu osobnosti zaručená v y, a d. Obecným soudům vytýká, že vycházely pouze z tvrzení žalované a jeho bývalé manželky, aniž by byla náležitě zkoumána jejich hodnověrnost. Rovněž popírá, že by se dopustil jakéhokoliv sexuálního obtěžování žalované L.F. a uvádí, že v řízení před soudem nebyl prokázán opak. S ohledem na svá tvrzení navrhuje, aby Ústavní soud vyhověl jeho ústavní stížnosti a zrušil napadený rozsudek.

V souvislosti s opatřením podkladů pro své rozhodnutí si Ústavní soud vyžádal spis týkající se předmětného občanskoprávního sporu vedený u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. .

Ústavní soud především považuje za nutné odkázat na svou judikaturu, podle které mu nepřísluší postavení třetí instance v systému všeobecného soudnictví a z tohoto důvodu není tedy oprávněn zasahovat do postupu a rozhodování obecných soudů. Předpokladem však je, že jejich činnost je v souladu s ústavně zaručenými základními právy a svobodami.

Po seznámení se s obsahem soudního spisu a samotné ústavní stížnosti lze konstatovat, že podstata stěžovatelova tvrzení spočívá na jeho přesvědčení, že skutkové tvrzení L.F. je neoprávněným zásahem do jeho osobních práv. V ústavní stížnosti odkazuje na porušení y a a y, bez náležité ústavně právní argumentace, která nemůže být nahrazena pouhým nesouhlasem stěžovatele s právními závěry obecných soudů. Ústavní soud neshledal, že by v postupu obecných soudů či v jejich rozhodnutích došlo k jakémukoli zásahu porušujícímu právo na lidskou důstojnost, osobní čest či dobrou pověst. Stejně tak neshledal jiné porušení, které by představovalo zásah do práva na spravedlivý a nestranný proces.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle § 43 odst.

1 písm. e) , o Ústavním soudu, návrh stěžovatele jako zjevně neopodstatněný odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, aniž by byl stěžovatel vyzván k odstranění vad návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. 11. 1995

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj