Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
27448.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 244/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti navrhovatelky A.S., zastoupené advokátkou JUDr. I.B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 8 Co 1069/95 -51, ze dne 15. 6. 1995, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Jindřichově Hradci, č.j. 6 C 892/93 -37, ze dne 9. 3. 1995, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení a Okresního soudu v Jindřichově Hradci a ZD, jako vedlejších účastníků řízení, mimo ústní jednání, t a k t o :
Návrh se o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka napadla ústavní stížností pravomocný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 8 Co 1069/95 -51, ze dne 15. 6. 1995, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci, č.j. 6 C 892/93 -37, ze dne 9. 3. 1995.
Níže uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh, aby odpůrce ZD vydal navrhovatelce mrtvý inventář - dřevo o kvalitě a rozměrech přesně ve výroku rozhodnutí specifikovaném anebo zaplatil náhradu v penězích částkou 106.131,58 Kč.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozhodnutí zaujal právní názor, týkající se výkladu ust. § 20 odst. 1 zákona o půdě. O svůj výklad, v odůvodnění rozsudku jednoznačně formulovaný, opřel své rozhodnutí, jak uvedeno ve výroku.
Navrhovatelka ve své ústavní stížnosti namítla nesprávnost rozhodnutí Krajského soudu. Tvrdí, že výklad soudu je v rozporu se zněním § 20 zák. č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tímto rozsudkem dle navrhovatelky odvolací soud porušil zákon o půdě ve znění pozdějších právních předpisů a následně tedy i čl. 95 Ústav y ČR.
Ústavní soud se zabýval opodstatněností ústavní stížnosti. Dle § 72 zák. č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, je fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y. V daném případě se tak, nestalo. Navrhovatelka namítla nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu s tím, že soud se při svém rozhodování opřel o nesprávnou (contra legem) interpretaci zákona. Odvolání se na čl. 95 Ústav y v tomto případě neobstojí.
Ústavní soud je v této souvislosti nucen potvrdit své vícekrát opakované stanovisko ve své ustálené judikatuře, podle kterého funkcionálně jako soudní orgán ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústav y ČR není další soudní instancí, není vrcholem soudní soustavy, není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud jejich rozhodovací činností současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y ČR.
Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu jsou proto záležitostí soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústav y ČR.
Je to v plném souladu s ústavním principem nezávislosti soudů (čl. 81 Ústav y ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d).
Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
V Brně dne 29. 11. 1995 soudce Ústavního soudu ČR
Za správnost vyhotovení: