Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 255/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele O.S., zastoupeného advokátem JUDr. F.Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 1995, čj. -46, ve spojení s rozhodnutími Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1995, čj. -34, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 6. 1994, čj. , která je spojena s návrhem na zrušení ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení ,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 24. 10. 1995 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím obecných soudů, a která je, jak to umožňuje ustanovení § 74 zákona č.

1

, o Ústavním soudu, spojena s návrhem na zrušení konkrétně uvedených ustanovení restitučního a .

Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím odmítl dovolání stěžovatele s tím, že toto není přípustné, neboť nebyl uplatněn žádný z důvodů přípustnosti dovolání obsažených v a ani nebyly dány předpoklady přípustnosti dovolání podle Dovoláním stěžovatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu a soudu I. stupně s odůvodněním, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci týkající se uložení povinnosti k uzavření dohody o vydání domu se stavební parcelou č. 606 v k. ú. N.

Stěžovatel tvrdí, že soudy obou stupňů se s jeho námitkami vztahujícími se k ustanovení nevypořádaly, a dovolací soud z formálních důvodů jeho dovolání zamítl. Tím se považuje za poškozeného ve svých lidských právech, a proto navrhuje zrušení rozsudku soudu I. stupně pro porušení , 3, 4 a 10 y, , 7, 13, 14 a 17 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Dodatkového protokolu k této úmluvě a dále , 3, 4 odst. 4 a , věta druhá, d. Zrušení navrhovaných ustanovení zákonů odůvodňuje stěžovatel rozporem se

čl. 13 Úmluvy.

Při posuzování ústavní stížnosti se Ústavní soud nejprve zaměřil na splnění formálních náležitostí předložených návrhů tak, jak je požaduje č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen " "). Podle zákona lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, případně dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Pokud stěžovatel snad odvozuje běh lhůty od okamžiku, kdy mu bylo

doručeno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, Ústavní soud považuje za nutné konstatovat, a to s ohledem na svou judikaturu, že v případech, kdy dovolání jako mimořádný opravný prostředek nepřipouští, není možné dovolání považovat za procesní prostředek, který k ochraně základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y poskytuje. Usnesení soudu o odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti je nutno považovat za rozhodnutí deklarativní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva. Proto nelze s takovým rozhodnutím spojovat běh lhůty pro podání ústavní stížnosti.

S ohledem na uvedené skutečnosti, lhůta pro podání ústavní, stížnosti plyne ode dne nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, tj. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 1995, čj. -34. Jak Ústavní soud zjistil na základě dotazu učiněného u Obvodního soudu pro Prahu 4, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 2. 1995. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve dne 23. 10. 1995, stalo se tak nepochybně po uplynutí uvedené lhůty šedesáti dnů.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl odmítnut, Ústavní soud se již dále nezabýval námitkami vznesenými v návrhu stěžovatele na zrušení jednotlivých ustanovení výše uvedených zákonů, neboť projednání takového návrhu je podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) a § 76 zákona, možné pouze za předpokladu projednání ústavní stížnosti. Stejně tak považoval Ústavní soud za bezpředmětné, a to z důvodu zásady hospodárnosti řízení, aby stěžovatele vyzýval k odstranění vad předloženého návrhu.

3

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. 11. 1995

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj