Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 91/95

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 26. září 1995

v senátě ve věci ústavní stížnosti Z.R. proti rozsudku Okresního

soudu v Šumperku ze dne 24. 2. 1995, čj. -22, za účasti

Okresního soudu v Šumperku, jako účastníka řízení, a vedlejšího

účastníka Vězeňské služby ČR, věznice Mírov t a k t o :

Rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 2. 1995, čj.10 C 46/94-22, se z r u š u j e.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Okresního soudu v Šumperku, jímž bylo potvrzeno

rozhodnutí ředitele věznice Mírov ze dne 16. 2. 1994 o přeřazení

stěžovatele pro další výkon trestu odnětí svobody do věznice se

zvýšenou ostrahou, stěžovatel v podstatě poukazuje na to, že

Okresní soud v Šumperku rozhodoval podle ustanovení § 9 a § 9a

, kterým se mění a doplňuje zákon č.

, o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších

předpisů, ačkoli tato ustanovení citovaného zákona byla zrušena

nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 11. 1994,

publikovaným pod č. 8/1995 Sbírky zákonů České republiky

a rozeslaným dne 6. 2. 1995. Z uvedených důvodů navrhuje proto

zrušení napadeného rozsudku.

Okresní soud v Šumperku ve svém vyjádření ze dne

18. 8. 1995 připustil důvodnost ústavní stížnosti, a to z důvodů,

jež jsou v ní uvedeny.

Vedlejší účastník Vězeňská služba ČR, věznice Mírov, uvedl

v dopise svého ředitele že ředitel věznice Mírov postupoval

v souladu s platnými ustanoveními § 9 a § 9a citovaného zákona,

neboť v době vydání jeho rozhodnutí nebyl nález Ústavního soudu

vyhlášen.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda v projednávané věci jsou

splněny předpoklady pro upuštění od ústního jednání podle

ustanovení , o Ústavním soudu,

v situaci, kdy s tímto upuštěním projevil souhlas zástupce

stěžovatele i účastník Okresní soud v Šumperku, nikoli však

stěžovatel, odůvodňující svůj nesouhlas tím, že v tomto případě by

v odůvodnění nálezu Ústavního soudu nebyly uvedeny objektivní

důvody vedoucí ve svých důsledcích ke zneužití ustanovení

a Vzhledem k tomu, že podle

ustanovení , o Ústavním soudu,

stěžovatel v řízení před Ústavním soudem advokátem zastoupen být

musí, jakož i vzhledem k ustanovení ,

opravňujícímu zástupce, jemuž byla udělena plná moc pro celé

řízení, ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník, má

Ústavní soud za to, že shora uvedená podmínka, opravňující Ústavní

soud upustit od jednání, je v projednávané věci splněna. K tomu

Ústavní soud dodává, že to, že od ústního jednání bylo upuštěno,

nemá žádný vliv na odůvodnění nálezu, a to právě proto, že od

tohoto jednání již nebylo možno očekávat další objasnění věci.

Ze spisu Okresního soudu v Šumperku Ústavní soud

zjistil, že napadený rozsudek Okresního soudu v Šumperku byl vydán

dne 24. 2. 1995, tedy v době, kdy již byl rozeslán a stal se podle

ustanovení , o Ústavním soudu,

vykonatelným nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 11.

1994, publikovaný pod č. 8/1995 Sbírky zákonů České republiky,

jenž zrušil ustanovení a , o výkonu

trestu odnětí svobody, ve znění ,

a ustanovení bodu 198 , kterým se mění

a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Tento

postup Okresního soudu v Šumperku je tedy v zjevném rozporu

s ustanovením , ukládajícím soudu přihlížet kdykoli

za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat

ve věci. Tím, že tak neučinil a rozhodoval na základě již

zrušeného zákonného ustanovení, umožňujícího rozhodovat

o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu řediteli věznice,

porušil Okresní soud v Šumperku článek 90y ČR, podle něhož

soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným

způsobem poskytovaly ochranu právům, článek 95 odst. 1y ČR,

stanovící vázanost soudce zákonem, jakož i článek 36 odst. 1

, zakotvující právo na soudní

ochranu.

Ústavní soud proto pro porušení ústavně zaručených práv,

zakotvených v článcích 90, 95y ČR, článku 36 odst. 1y

základních práv a svobod, ústavní stížnosti vyhověl (§ 82 odst.

2 písm. a) , o Ústavním soudu) a napadené

rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného

zákona zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 26. září 1995