Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 205/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 29. září 1995 ve věci ústavní stížnosti J.R., zastoupeného advokátem JUDr. V.S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 1995, čj. -48,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze, jímž nebylo připuštěno zastoupení otce L.P., stěžovatel uvádí, že ústavně zaručené právo na právní pomoc není v občanském soudním řízení omezeno nutností přijmout profesionální právní zastoupení, takže účastník tohoto řízení se může podle ustanovení §.27 odst. 1 nechat zastoupit kterýmkoli občanem způsobilým k právním úkonům. Krajský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí zjevně zneužil ustanovení , umožňujícího soudu nepřipustit zastoupení podle odst. 1, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému

- 2 -

zastupování, a nebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně. V tomto směru jeho závěr o tom, že L.P. právě tuto způsobilost zjevně postrádá, je ryze účelový a je výsledkem snahy tohoto soudu připravit stěžovatele o dosavadní účinnou právní pomoc. Stěžovatel proto navrhuje vydání nálezu, v němž bude uvedeno, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na právní pomoc, uvedené v článku 37. odst. 2d a jímž, napadené rozhodnutí bude zrušeno. Současně navrhuje s poukazem na ustanovení , o Ústavním soudu, zrušení ustanovení , a to část věty anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně.

Krajský soud v Praze, jenž v napadeném usnesení nepřipustil zastoupení stěžovatele L.P., podrobně v něm zdůvodnil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil (§, 167 odst. 2 ). V tomto směru Ústavní soud již v řadě svých nálezů vyslovil, že není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéd. Nedostatek takového postupu však Ústavní soud v projednávané věci nezjistil. Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82y ČR) vyplývá totiž rovněž zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují, jak se v posuzované věci také stalo, podmínky dané citovaným ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů těmito soudy. Jinými slovy, dospěl-li krajský soud k závěru, že L.P. není zřejmě způsobilý k řádnému zastupování stěžovatele, nelze v této rovině a v této fázi řízení usuzovat na to, že tím porušil článek 37 odst. 2y, přiznávající každému právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, když právě ustanovení umožňuje rozhodnutí takového obsahu vydat a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by toto rozhodnutí ve svých důsledcích skutečně znamenalo odepření práva na soudní ochranu a na právní

- 3 -

pomoc.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , o Ústavním soudu, odmítnout. Vzhledem k obsahu ustanovení citovaného zákona tím současně odpadla i možnost zabývat se stěžovatelovým návrhem na zrušení části ustanovení

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. září 1995

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj