Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 204/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J.P., zastoupeného advokátkou JUDr. Z.V., o ústavní stížnosti ze dne 1. 8. 1995 proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 11. 5. 1995, t a k t o:

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl rozsudek Krajského

soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 11. 5. 1995, potvrzující rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 6. 1994, sp. zn. , jímž nebylo vyhověno návrhu, kterým se domáhal dle ve znění pozdějších předpisů uzavření dohody o vydání nemovitosti v k. ú. D. V návrhu uvedl, že řádnou trhovou smlouvou ze dne 7. 3. 1949 zakoupil malý domek, který na své náklady opravil. V době, kdy byl dlouhodobě hospitalizován, mu byl domek bez jakéhokoliv vysvětlení a bez náhrady odejmut, přičemž potvrdil, že neexistuje žádný listinný doklad o tom, kdo a kdy majetek odebral a převzal. Tento úkon považuje za absolutně neplatný bez časového omezení. Předmětný domek dne 23. 1. 1967 stát - MNV v D., prodal manželům D., kteří jej následně dne 2. 3. 1967 prodali právnímu předchůdci žalovaného. Rovněž obě tyto smlouvy navrhovatel považuje za absolutně neplatné, neboť věc prodával nevlastník a proto také majetek nemohl nikdo nabýt. Navrhovatel se cítí být rozhodnutím soudu poškozen, protože v důsledku neúplného skutkového zjištění byl vytvořen zkreslený právní názor, který znamenal porušeníd, a to , (dále jeny) a porušení y ČR.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí (

; ; ) vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (, y) a za předpokladu, že tyto soudy při své činnosti postupují v souladu s principy stanovenými v hlavě pátéy, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. V tomto směru zjistil ústavní soud z obsahu spisu 8C 246/92 Okresního soudu v Trutnově, že soudy prvého i druhého stupně se návrhem stěžovatele na vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalovaného na uzavření dohody o vydání nemovitosti podle ve znění pozdějších předpisů skutkově i právně při dodržení ustanovení a zabývaly a respektovaly tak principy hlavy pátéy, přičemž dospěly mimo jiné k závěru, že nelze dohodu o vydání nemovitosti schválit, neboť stěžovatel neprokázal vlastnictví k věci nemovité v době jejího odnětí, přičemž bylo postaveno mimo jakoukoliv pochybnost, že trhovou smlouvou ze dne 7. 3. 1949 se stal vlastníkem pouze věci movité (dřevěný prodejní stánek) a nikoliv z důvodu, že by byl právní úkon, kterým nemovitost přešla na stát, shledán za platný.

Za této situace nezbylo než návrh jako zjevně neopodstatněný dle odmítnout, neboť i kdyby tu nebylo pochybností o absolutní neplatnosti tohoto úkonu či jiném důvodu dle ve znění pozdějších předpisů, stále by chyběl zákonný předpoklad úspěšnosti návrhu stěžovatele, spočívající v prokázání existence nemovitosti a jejího vlastnictví v době odnětí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 29. 9. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR