Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 118/94

1

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze, čj. 19 Ca 109/ 94-18, ze dne 14. 6. 1994, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Pozemkového úřadu, O.Ú. P., č. j. PÚ 431/94-R 1286, ze dne 6. 4. 1994, podané Z.K. a M.K., zastoupenými advokátem JUDr. T.H., za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Pozemkového úřadu, O.Ú. P., D., I. s. p., Města Ř. a PF ČR, jako vedlejších účastníků řízení, mimo ústní jednání, t a k t o :

Návrh s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelé napadli ústavní stížností pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Praze, čj. -18, ze dne 14. 6. 1994, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu P., č. j. PÚ 431/94- R 1286, ze dne 6. 4. 1994, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou podílovými spoluvlastníky jedné ideální poloviny pozemku č. kat. 1096 o výměře 21 709 m2 v kat. území Ř.

Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě 29. 8. 1994, přičemž napadené rozhodnutí nabylo právní moci 18. 7. 1994.

1

2

Stížnost byla proto podána včas. Dne 6. 9. 1994 byli navrhovatelé vyzváni Ústavním soudem k odstranění vad návrhu. Tak se stalo podáním ze dne 8. 9. 1994, ve stanovené lhůtě. Navrhovatelé byli při podání ústavní stížnosti zastoupeni v souladu s ustanovením , o ústavním soudu. Ústavní stížnost proto ústavní soud shledal přípustnou.

Dále se Ústavní soud zabýval opodstatněností ústavní stížnosti. Navrhovatelé tvrdí, že shora označeným rozhodnutím bylo porušeno ustanovení d, dle něhož vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Porušení tohoto ustanovení spatřují v tom smyslu, že nebylo uznáno právo jednoho ze spoluvlastníků (matky navrhovatelů) na

vydání pozemku přesto, že dle tvrzení navrhovatelů písemné i jiné důkazy svědčí o tom, že matka navrhovatelů byla zjevně zkrácena ve svých vlastnických právech v důsledku politické perzekuce a postupu porušujícímu obecně uznávaná lidská práva a svobody. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé se ve své ústavní stížnosti obracejí proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze, ve své argumentaci však především napadají právní stav, nastalý v důsledku pravomocného soudního rozhodnutí Okresního soudu Praha východ ze dne 30. 11. 1976, č. j. C 589/76, které nabylo právní moci dne 23. 2. 1977, o návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podle o. z. Ani Ústavní soud není oprávněn takovéto rozhodnutí zrušit - pokud by ústavní stížnost směřovala proti němu - neboť již uplynula zákonná lhůta dle k eventuálnímu podání

ústavní stížnosti proti takovému rozhodnutí.

Ústavní soud již dříve vyložil ve své judikatuře, za jakých okolností (podmínek) se cítí oprávněn - vzhledem k tomu, že není vrcholem soustavy obecných soudů, ( , 91 y) - zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů.

2

Předpokladem takového zásahu je, že obecný soud ve svém rozhodování postupoval v rozporu s obsahem hlavy páté d. Pochybení v tomto směru však Krajskému soudu v Praze ani stěžovatelé nevytýkají.

Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných, než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu jsou záležitostí soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y ČR. Je to v plném souladu s ústavním principem nezávislosti soudů. Pouhý spor o vlastnictví, v němž existence vlastnického práva jako takového má být teprve zjištěna, nebo takové právo samo má být konstituováno (především na základě jiných hmotně právních předpisů), ústavně chráněn není a ani být nemůže.

Č1. 11 odst. 3 d chrání proti zneužití výkonu vlastnického práva samotným vlastníkem. Není tudíž opodstatněná námitka o porušení citovaného ustanovení soudem, rozhodujícím o tvrzeném nároku na vlastnictví.

Na postupu krajského soudu Ústavní soud neshledal takové nedostatky, které by bylo možno kvalifikovat jako porušení některého u práv a svobod nebo u ČR zaručeného práva nebo svobody. Přitom pouze zásah do základních práv a svobod je oním důvodem, který by opodstatnil jinak ústavně výjimečně připuštěnou možnost zásahu do právního stavu zjednaného pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci ( písm. d) y ČR).

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání

V Brně dne 23. srpna 1995

Prof. JUDr. Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu