Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 178/95

-9

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.B., zastoupeného advokátem JUDr. E.Z., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995, č. j. -60, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1994, sp. zn. , o zaplacení 278.178.-,Kč, t a k t o :

Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, podanou Ústavnímu soudu České republiky, je požadováno zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995, č. j. -60, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1994, sp. zn. , o zaplacení 278.178,-Kč.

1

-10

V řízení před obecnými soudy se stěžovatel domáhal na odpůrci V.P., zaplacení částky 278.178.-Kč na úhradu zboží, převedeného odpůrci na základě smlouvy o převodu vlastnictví podle § 347 hospodářského zákoníku. Soud prvního i soud druhého stupně shodně konstatovaly absencí obligatorních náležitostí smlouvy o převodu vlastnictví podle § 347 hospodářského zákoníku, a tudíž její neplatnost. Odvolací soud posuzoval dále uplatněný nárok podle § 123 hospodářského zákoníku. Vycházejíc z právního názoru, podle něhož ten, kdo se na jiném domáhá vydání neoprávněného majetkového prospěchu, musí prokázat, že dotyčný majetkový prospěch skutečně získal, dospěl k závěru, že navrhovatel neunesl důkazní břemeno. Na základě uvedeného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. dubna 1995, č.j. -60, rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 10. ledna 1994, sp. zn. , potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá chybné posouzení rozložení důkazního břemene mezi navrhovatelem a odpůrcem, v čemž spatřuje porušení ústavního práva na soudní ochranu podle y a d, jakož i neposkytnutí ochrany vlastnickému právu podle d.

II.

Sporné řízení, jako jeden z druhů občanského soudního řízení, je ovládáno zásadou projednací, podle které tvrdit skutečnosti a navrhovat pro ně důkazy je zásadně věcí účastníků řízení. To znamená, že v souladu s ustanovením § 120 odst. 1 a 3, jakož i ustanoveními § 79 odst. 1 a § 101

2

-11

odst. 1 účastníky tíží povinnost tvrzení, resp. břemeno tvrzení (onus proferendi) a povinnost důkazní, resp. důkazní břemeno (onus probandi).

Z uvedeného vyplývá, že účastník, který neunesl důkazní břemeno, nese nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet buď ze skutkového stavu, zjištěného na základě ostatních provedených důkazů, nebo z neprokázání tvrzeného skutkového stavu. Provádění důkazů soudem z vlastní iniciativy podle je omezeno pouze na případy, jestliže během řízení vyšla najevo potřeba provedení těchto důkazů.

Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci se skládá z několika komponentů (

). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z ). V dané věci nejsou dány důvody pro konstatování rozporu ustanovení s u, ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y. Komponentem druhým je posouzení ústavnosti interpretace daného ustanovení při jeho aplikaci. Dalšími jsou hodnocení samotné aplikace a dodržení ústavními zákony chráněných procesních práv.

Interpretace a aplikace , učiněná Vrchním soudem v Praze v napadeném rozsudku ze dne 5. dubna 1995, č. j. -60, je v souladu s ústavními principy řádného procesu a nijak neomezila stěžovatelova základní práva na soudní ochranu podle y a d, a tudíž ani zprostředkovaně základní práva, vyplývající z d.

-12

Na základě uvedeného nutno považovat návrh za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 24. srpna 1995

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj