Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 205/95

-6

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.Š., zastoupené advokátem JUDr. P.O., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. května 1995, č.j. -58, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. října 1994, sp. zn. , o určení vlastnictví k nemovitostem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, podanou Ústavnímu soudu České republiky, je požadováno zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. května 1995, č.j. -58, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. října 1994, sp. zn. .

V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka domáhala určení vlastnického práva k nemovitostem. Ke vzniku vlastnictví, podle tvrzení stěžovatelky, došlo na základě vydržení.

1

-7

V řízení před obecnými soudy stěžovatelka předložila nepodepsanou

kupní smlouvu mezi ní a JD H., s datem 5. prosince 1954, týkající se

převodu nemovitostí, kterých bylo družstvo nikoli vlastníkem, nýbrž

uživatelem. Po uvedeném datu se stěžovatelka ujala užívání nemovitostí

a to podle jejího tvrzení v dobré víře, že je jejich vlastníkem. Z hlediska právního argumentovala stěžovatelka rozdílným chápáním institutu nabytí vlastnického práva vydržením podle , , ve srovnání s obecným zákoníkem občanským z roku 1811. Tento rozdíl měl spočívat ve skutečnosti, že (a rovněž i , ve znění ) pro nabytí vlastnického práva nevyžadoval platný nabývací titul, ale pouze postavení oprávněného držitele (bonae fidei possesor), tj. stav, kdy je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku, potvrzujícího zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, interpretoval pojem dobré víry držitele věci následujícím způsobem: Konstatoval, že k naplnění dobré víry nestačí, když tvrzené právo bylo dlouhodobě vykonáváno, aniž případně vlastník nemovitosti v jeho výkonu bránil, ale je nutno, aby nabyvatelovo přesvědčení o tom, že mu právo odpovídající právu vlastnickému náleží, že nejedná bezprávně, bylo podloženo důvodem opravňujícím k takovému přesvědčení, tedy okolnostmi svědčícími o poctivosti nabytí, např. existencí smlouvy, byť pro určitou vadu neplatné. V rozhodované věci obecné soudy dospěly vyhodnocením vykonaných důkazů k závěru, podle kterého nepodepsaná kupní smlouva ze dne 5. prosince 1954 nemohla být důvodem, opravňujícím stěžovatelku k přesvědčení o svém vlastnictví, když jí bylo známo, že vlastníkem nemovitostí, tvořících předmět uvedené kupní smlouvy, není kontrahent JD H. Vlastníkem těchto nemovitostí byly fyzické osoby /odpůrci v řízení před obecnými soudy/ a sporné pozemky se nacházely v družstevním užívání.

2

-8

V ústavní stížnosti stěžovatelka vytýká Krajskému soudu v Praze porušení d a y, tj. odepření možnosti domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto porušení spatřuje v neposkytnutí dovolání podle

II.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek prvního stupně, jestliže odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Smyslem uvedeného důvodu dovolání je otevření možnosti posouzení právních aspektů rozhodované věci dovolacím soudem v případech, spojených na straně jedné s řešením případu "po právní stránce zásadního významu" a na straně druhé se shodným rozhodnutím soudů prvního i druhého stupně. Jde tudíž o určitou možnost sebereflexe soudů v případech, kdy soudy prvního i druhého stupně dospěly v řešení právních aspektů případu k závěru "zásadního významu".

Za rozhodnutí "po právní stránce zásadního významu" nutno považovat zejména ta, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přináší judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.

Posouzení "zásadního významu" právní stránky případu je věcí nezávislého soudního rozhodnutí, jež není předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu.

Dovolací důvod podle svým smyslem přesahuje rozhodovaný případ a týká se zejména vytvoření procesního nástroje, sjednocujícího judikaturu soudů. Neposkytnutí dovolání podle uvedeného důvodu tedy nelze považovat za odepření soudní ochrany základních práv a svobod, a tudíž za porušení y

3

-9

základních práv a svobod a y.

Na základě uvedeného nutno posuzovat návrh jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 29. srpna 1995

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj