Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 19/95

Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu P.V., zastoupeného JUDr. K.P., o návrhu na zrušení ustanovení § 31 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, t a k t o:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal spolu s ústavní stížností proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. , kterým byl uznán vinným trestnými činy dle § 250 odst. 1; 4 a § 257 odst. 1 tr. zák., návrh na zrušení § 31 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů s odůvodněním, že toto ustanovení je v rozporu s právem na projednání záležitosti nestranným soudem tak, jak je zakotveno v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož

i d. V této souvislosti dále uvedl, že řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, trpělo vadami, spočívajícími v porušení práva vyslýchat jak svědky ve svůj prospěch, tak i proti sobě, dále v porušení práva na spravedlivý proces a to zkreslující protokolací, jednostranným hodnocením důkazů, dále v tomto směru uváděl, že soud odmítl provést výslech celé řady svědků a znemožnil klást jim otázky, to vše při porušení zásady presumpce neviny. Všechny tyto skutečnosti založily jeho pochybnost o nestrannosti členů senátu, který ve věci v prvém stupni rozhodovala proto vznesl vůči nim námitku podjatosti, o níž bylo právě za použití napadené právní úpravy, obsažené v cit. zák.rozhodnuto.

Dle ustanovení , návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek, uvedených v tohoto zákona.

Dle ustanovení § 74 cit. zák. spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu a nebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. l0 y, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Dle ustanovení § 30 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jiném orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.

Dle ustanovení § 30 odst. 2 cit. zákona soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, vyšetřovatel, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.

Dle ustanovení § 30 odst. 3 cit. zákona z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil a nebo dal k němu souhlas a nebo pokyn.

Dle ustanovení § 31 odst. 1 cit. zákona o vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.

Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 30 zák. č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nejsou vady řízení, spočívající v zkreslující protokolaci, ve znemožnění klást svědkům otázky, v jednostranném hodnocení důkazů, v odmítnutí provést výslech celé řady svědků, důvodem pro vyloučení soudců resp. pro rozhodnutí dle § 31 odst. 1 cit. zák., ale naopak tyto vady se vztahují k napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. . Za této situace se nemůže navrhovatel domáhat zrušení cit. zákona, neboť aplikací nenastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (srov. ), tou je totiž rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. , resp. vady řízení, které mu předcházely. Jinými slovy, jestliže navrhovatel nenapadá ústavní stížností rozhodnutí

o vyloučení soudců a dokonce ani netvrdí jejich poměr k věci, osobám atd. (srov. cit. zák.), nemůže se domáhat zrušení cit. zák., neboť jen v tomto případě by bylo lze dovodit splnění podmínky dle , totiž, že aplikováním cit. zák. nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. S ohledem na shora uvedené nezbylo než návrh na zrušení ustanovení cit. zák. odmítnout dle ustanovení , jako návrh podaný osobou neoprávněnou.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 11. 8. 1995

soudce zpravodaj