Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 164/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti L.K., zastoupeného advokátem JUDr. F.V., proti Ministerstvu kultury České republiky, dne 3. 8. 1995 mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Podáním bez data, doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 16. 6. 1995, požádal stěžovatel (měl na mysli patrně ústavní stížnost), aby ústavní soud vydal "usnesení, jímž by se zjišťovalo, že podaná ústavní stížnost je oprávněná, že stěžovatel nezákonným způsobem Ministerstva kultury ČR, ve věci přímého prodeje restaurátorského domovního majetku a ateliéru v H., byl zkrácen na svých právech zaručených u, a že má právo na postup řízení dle § 10 zák. č. 91/1992 Sb.".

1

Z obsahu takto odůvodněného podání se podává, že stěžovatel napadá jednak údajnou nečinnost Ministerstva kultury ČR, spočívající v tom, že toto ministerstvo až dosud nerozhodlo o jeho návrhu (žádosti), aby již zmíněné nemovitosti byly mu prodány v přímém prodeji, jednak nesprávnost postupu označeného ministerstva spatřuje v tom, že tyto nemovitosti byly prodány "ve prospěch pana Š.".

Poukazuje na svou odbornou i jinou kvalifikaci, kterou dokládá řadou písemností, z nichž je patrno, že ve své restaurátorské činnosti dosáhl uznáníhodných výsledků, spatřuje nesprávnost postupu dříve označeného ministerstva meritorně zřejmě v tom, že tyto nemovitosti nebyly prodány jemu.

Odhlédnuto od toho, že Ústavní soud ČR meritorně nemůže rozhodovat jinak než nálezem, a že toto jeho rozhodnutí musí směřovat proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci (a že tedy již z tohoto hlediska je návrhové žádání stěžovatele formálně vadné), nemůže být jeho podání chápáno jako návrh na zahájení řízení (ústavní stížnost).

I ze samotného skutkového tvrzení stěžovatelé vyplývá, že jeho nespokojenost s postupem Ministerstva kultury ČR směřuje proti jeho nečinnosti, pokud jeho osoby se týká, případně proti tomu, že cestou privatizace, ve smyslu zákona , v současně platném znění, byl nemovitý majetek zřejmě prodán jiné osobě, která nedosahuje takových osobních a odborných kvalit jak on sám.

Není tedy pochyb o tom, že jeho stížnost je zaměřena proti postupu orgánu veřejné moci (ministerstva), který má však svůj podklad v již citovaném zákoně; není zde tedy, v případě stěžovatele, konkrétního rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem ( lit. a) ), nehledě již ani k tomu, že s ohledem na ust. již citovaného zákona (je-li tvrzení stěžovatele o prodeji touto formou jinému správné) je i z toho důvodu soudní

2

přezkum v jakékoli jeho formě v y l o u č e n.

Za této situace je tedy zřejmé, že bez ohledu na případné formální nedostatky samotného podání - návrhu, i po jejich odstranění jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud ČR příslušný ( lit. e) ).

Z posléze zmíněného důvodu nebylo tedy třeba stěžovateli vytýkat formální vady v návrhu a vést jej k jejich odstranění.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 3. 8. 1995

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu