Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 170/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky M.Ch., zastoupené advokátem JUDr. I.P.,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka, zastoupená svým advokátem, podala svým podáním ze dne 27. 6. 1995 návrh ústavní stížnosti proti Městskému soudu v Praze ve věci sp. zn. , v níž napadá postup tohoto soudu, kdy nebyla propuštěna z vazby, ač nebyly dány vazební důvody, a v tom spatřuje zásah do svých práv, chráněných podle , č1. 38 odst. 2, ve spojení s ,. a a dále v d. Současně napadá i postup Vrchního soudu, který v její věci rozhodoval v odvolacím řízení, vedeném pod sp. zn. a sp. zn. , ale jako účastníka ve svém návrhu ústavní stížnosti tento soud neuvádí.

Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že oba soudy tím, že ji drží ve vazbě neoprávněně, zasahují do jejího práva na obhajobu, daného d, a neposkytují jí čas a možnost k přípravě obhajoby. V souvislosti s tím pak požádala o vydání předběžného opatření a o přednostní projednání své stížnosti ve smyslu

Soudce zpravodaj posoudil podaný návrh ústavní stížnosti, předložené kopie usnesení Městského soudu v Praze i Vrchního soudu v Praze,a vyžádal si i usnesení Nejvyššího soudu ČR v Brně, sp. zn. , ze dne 27. 6. 1995, týkající se stížnosti pro porušení zákona, podané v téže věci ve prospěch stěžovatelky

1

ministrem spravedlnosti, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost, předložená stěžovatelkou, je zjevně neopodstatněná. Jmenované soudy dospěly v různých stadiích řízení k závěru, že vzetí stěžovatelky do vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu bylo oprávněné a že v době rozhodování důvody vazby nadále trvaly. V ústavní stížnosti nebyly uvedeny nové důvody (s výjimkou námitky neposkytnutí času k obhajobě), které by soudy nebyly mohly uvážit a které by něco změnily na dosavadním průběhu řízení. Nebyl shledán důvod, aby bylo něco měněno na stanovisku Nejvyššího soudu ČR, že pro rozhodnutí o vazbě není nutné a v mnoha případech ani možné - na rozdíl od rozhodnutí ve věci samé - aby měl soud podklady pro naprosto jistý závěr o tom, že z hlediska existence vazebního důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu obviněná skutečně působí na svědky, nebo jinak maří objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nýbrž že postačí důvodné obavy z takového jednání, k němuž prozatím ani nemuselo dojít, protože právě vazba má tomu zabránit a má zajistit maximálně nestranný a negativně neovlivněný průběh trestního stíhání. Bylo současně přihlédnuto k tomu, že tím není dotčena zákonná povinnost orgánů činných v trestním řízení v každém stadiu trestního řízení přezkoumávat, zda důvody vazby obviněné osoby ještě trvají.

Nebylo ovšem možno přijmout ani námitku stěžovatelky, že jsou omezena její práva na obhajobu tím, že v důsledku vazby jí není poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby. Soudce zpravodaj byl nucen konstatovat, že pokud by takové námitce mělo být vyhověno, znamenalo by to, že v případě, že by obviněný byl ze zákonných důvodů držen ve vazbě, např. od svého zatčení až do vydání rozsudku, znamenalo by to automaticky porušení jeho práva na obhajobu. Pro takový výklad však není v d opora. Je proto nutno vyjít z toho, že stěžovatelka má i ve vazbě pro obhajobu stejné podmínky

jako všichni ostatní, kteří se ve vazbě ocitli, a že nejde o zásah do jejích práv, který by byl v rozporu s ústavněprávními předpisy.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 1995

JUDr. Vladimír P a u l

soudce zpravodaj