Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 157/94

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů P.B. a J.B., obou zastoupených advokátkou JUDr. J.T., takto:

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností ze dne 3. 11. 1994 se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 1994, čj. - 15, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.Ú., Pozemkového úřadu v T., ze dne

3. 5. 1994, čj. PúPr/2402/94-Kú č. 2729. Napadeným rozhodnutím pozemkový úřad určil podle 9 odst. 4 , v platném znění, že oprávněné osoby, K.B., M.B., Š.B. a M.Š., jsou spoluvlastníky každý jedné ideální pětiny a navrhovatelé, P.B. a J.B., jsou dalšími spoluvlastníky, a to každý jedné desetiny pozemků lesa 1246, louky 1247 a rybníků 1248, 1250 a 1256 v katastrálním území D. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že původními vlastníky nemovitostí byli Š. a M.B., nemovitosti přešly do vlastnictví státu podle zákona č. 46/1948 Sb. Z uvedeného důvodu je dán restituční titul podle 6 odst. 1 písm. b) a oprávněné osoby, synové a vnuci původních vlastníků, požádali o vydání nemovitostí.

Námitky stěžovatelů proti těmto rozhodnutím spočívají v tom, že přestože jejich matka, paní J.B., uplatnila nárok na zemědělský majetek v katastrálním území D., u příslušného Pozemkového úřadu v T., a vyzvala dne 4. 1. 1993 povinné osoby k vydání zemědělských usedlostí čp. 70 a 71, katastrální území D., do svého výlučného vlastnictví, okresní pozemkový úřad s ní, jako účastníkem řízení, nejednal.

Stěžovatelé dále uvádějí, že jejich matka zemřela 1994. Podle ustanovení 4 odst. 4 , se stěžovatelé jako zákonní dědicové zemřelé stávají okamžikem jejího úmrtí "domnělými oprávněnými osobami", jak má na mysli ustanovení zákona o půdě, a to proto, že zemřelá a její manžel tyto nemovitosti měli v držbě až do roku 1955. Porušení ústavních práv matky spatřují stěžovatelé v tom, že ač se jejich matka snažila svůj nárok před pozemkovým úřadem, ve shodě s ustanovením zákona o půdě, uplatnit, tento si otázku její oprávněnosti vyřešil, v souvislosti s přípravou rozhodnutí, které je předmětem ústavní stížnosti, prejudiciélně - tedy v zásadě bez možnosti přezkumu tohoto rozhodnutí řádným soudem.

Spatřují v tom i porušení svých vlastních práv, neboť po úmrtí matky se stali jejími dědici. Dle názoru stěžovatelů došlo tak k porušení ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a zároveň k porušení zásady veřejnosti jednání ( věta prvá a věta prvá d). Stejně tak je namítáno porušení práva na soudní ochranu podle této y.

Soudce zpravodaj při postupu podle a 43 , o Ústavním soudu, vyšel v prvé řadě z toho, že Ústavní soud není soudním orgánem, který by běžně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů, ale podle y ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Přezkumné pravomoci vykonává jen tehdy, došlo-li k porušení základního práva nebo svobody, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Z návrhu ústavní stížnosti, napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 24. 8. 1994, a výše uvedeného spisu pozemkového úřadu vyšlo najevo, že Krajský soud se velmi podrobně zabýval restitučními tituly podle , pokud jde o nemovitosti Š. a M.B. a rozhodl, jaký podíl připadá i oběma stěžovatelům. V řízení však nebylo prokázáno, že by došlo k převodu vlastnického práva z uvedených manželů B. na J. a J.B., rodiče stěžovatelů. Krajský soud se v té souvislosti zabýval i uplatněným nárokem J.B., matky stěžovatelů.

Z průběhu řízení nevyplynulo, že by stěžovatelé byli zkráceni na svých základních právech, jak je uvedeno v návrhu ústavní stížnosti. Nárok uplatněný jejich matkou byl při řízení vzat v úvahu a v souvislosti s ostatními nároky posouzen i krajským soudem; pokud soud rozhodoval bez jednání, použil své možnosti podle 250f , protože šlo především o posouzení právní otázky, kterou přes složité důkazní řízení bylo možno označit za jednoduchý případ posouzení nároků dědiců po Š. a M.B. v restituci. Stejně tak, i pokud pozemkový úřad neodkázal stěžovatele na soud ve smyslu zákona o půdě č. , v platném znění, nešlo by v tomto případě o vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a soud k ní nemusel přihlédnout ( ). Z přípisu Pozemkového úřadu v T., ze dne 16. 6. 1995 vyšlo najevo, že o samostatném podání paní J.B., ze dne 4. 1. 1993 pozemkový úřad dosud ve správním řízení nerozhodl, ani nezaložil samostatný správní spis. V tomto směru je takto zahájené řízení neskončeno a stěžovatelé mají možnost i nadále ve věci jednat a prokazovat své dědické, či vlastnické, nároky.

Na základě těchto zjištění bylo nutno návrh ústavní stížnosti stěžovatelů ze dne 3. 11. 1994 pokládat za zjevně neopodstatněný. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle 43 odst. 1 písm. c) návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 1995

JUDr. Vladimír P a u l

soudce zpravodaj