Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 167/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatele M.T.,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud České republiky obdržel dne 20. 6. 1995 podání navrhovatele, které nemá formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR, a jímž se tento obrací na Ústavní soud s prosbou o nápravu křivdy v návaznosti na uplatnění , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších změn a doplnění, která mu byla, podle jeho tvrzení, způsobena nevydáním části pozemku p.č. 377, zapsaném ve vložce č. 1680 pozemkové knihy pro k.ú. B., na níž byla po převodu pozemku na stát postavena stavba - garáž.

Z uvedeného podání a z 51 příloh k němu připojených, v němž navrhovatel popisuje postup příslušných orgánů při vyřizování jeho restitučních nároků, ve vztahu k domu č.p. 1408 se stavební parcelou č. 376 a přilehlé zahrady p.č. 377, vše k.ú. B., lze dovodit, že poškozen se navrhovatel cítí právě uplatněním , o mimosoudních

2 -

rehabilitacích, ve znění pozdějších změn a doplnění, na řešení jeho restitučních nároků. V první fázi byla jeho věc soudem I. stupně před schválením rozhodnuta ve smyslu obecné občanskoprávní úpravy v jeho prospěch - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , ze dne 20. února 1991, jímž bylo určeno, že darovací smlouva, čj. D-807/63, uzavřená dne 17. 12. 1963 mezi navrhovatelem a čs. státem, zastoupeným finančním odborem O je neplatná ve smyslu o.z. Proti tomuto rozsudku bylo odpůrcem (čs. státem) podáno včas odvolání. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, pak rozhodl dne 1. 10. 1991 (sp. zn. ) tak, že rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá návrh, aby bylo určeno, že výše uvedená darovací smlouva je neplatná. Z časově navazujících, Ústavnímu soudu předložených, listin lze dovodit (zejména např. dopisy O.ú., ze dne 1.6. 1992 a 6. 10. 1992), že následně došlo k vydání domu čp. 1408 se stavební parcelou č. 376 a zahradou č. 377/1 a zast. p1. č. 377/2, vše v k.ú. B. a vydán nebyl podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších změn a doplnění, pozemek č. 377/3 o výměře 2.8, 86 m2, který byl zastavěn až po převodu předmětného pozemku na stát garáží.

K obsahu podání navrhovatele je třeba konstatovat, že Ústavnímu soudu ČR nepřísluší zabývat se vyřizováním individuálních případů majetkové povahy, ledaže by v řízeních, kdy o nich bylo pravomocně rozhodnuto orgánem veřejné moci, bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavními zákony nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ústavní stížnost musí být přitom podána ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě lze z obsahu příloh dovodit, že navrhovatel nesouhlasí s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 1. 10. 1991, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že byl zamítnut návrh, aby bylo určeno, že darovací smlouva, čj. fin. ref. D 807/63, uzavřená dne 17. 12. 1963 mezi navrhovatelem a čs. státem, zastoupeným finančním referátem O

- 3 -

je neplatná. K dotazu Ústavního soudu sdělil Obvodní soud pro Prahu 6 svým sdělením ze dne 3. 7. 1995, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , ze dne 28. 2. 1991, změněný rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. , nabyl právní moci dne 12. 11. 1991. Návrh navrhovatele směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze, jako soudu II. stupně, je tedy ve smyslu návrhem podaným po lhůtě a tudíž nezbylo Ústavnímu soudu než jej podle odmítnout, aniž by byl navrhovatel vyzýván k odstranění formálních vad svého podání.

Pokud navrhovatel, jak je možno dále usuzovat z jeho podání, současně požaduje, aby se sám Ústavní soud zabýval věcně průběhem uspokojování jeho restitučních nároků, je třeba takový, návrh podle , o Ústavním soudu, odmítnout, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 1995

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj