Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 146/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti P.K., zastoupeného advokátem JUDr. V.J., proti rozsudkům Okresního soudu v Tachově, sp. zn. , ze dne 26. 6. 1992, Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 12. 10. 1992, a usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 20. 2. 1995,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel podal proti shora označeným rozhodnutím soudů, které nevyhověly jeho návrhu na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 22. 10. 1991, ústavní stížnost v podstatě s odůvodněním, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivé a nestranné soudní řízení. Porušení d spatřuje v tom, že obecné soudy odmítly provést důkazy, jejichž provedení navrhoval v řízení o jeho návrhu na určení neplatnosti, SN

2 -

registrované kupní smlouvy o prodeji nemovitostí, kterou dne 22. 10. 1991 uzavřel s F. a Z.P. Šlo o důkazy výslechem jeho rodičů, jejichž provedení by, podle jeho názoru, mohlo přivodit rozhodnutí soudu, které by pro něj bylo příznivé. Výslech rodičů by totiž, podle něj, prokázal, že kupní smlouvu, určení jejíž neplatnosti se návrhem domáhal, uzavřel pod nepřípustným nátlakem manželů P., kterému podlehl, protože se jich bál.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Především je třeba uvést, že Ústavnímu soudu, jak již několikrát vyslovil ve svých dřívějších nálezech, nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje, není tedy další instancí v soustavě obecných soudů, jeho úkolem je zjistit, zda napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod.

V posuzované věci stěžovatel v odůvodnění své ústavní stížnosti v podstatě pouze opakuje argumenty, které již uváděl v odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Tachově a posléze i v dovolání proti potvrzujícímu rozsudku Krajského soudu v Plzni, s nimiž se obecné soudy ve svých rozhodnutích náležitým způsobem vypořádaly. Ve skutečnosti, že neprovedly stěžovatelem navrhovaný opakovaný výslech jeho otce a výslech matky, pak za situace, kdy sám stěžovatel jako účastník řízení ve své výpovědi uvedl, že nemůže přesně konkretizovat, na základě čeho měl obavy z toho, že mu manželé P. fyzicky ublíží, a nedokázal tedy sám vysvětlit, z čeho pramení jeho obavy z toho, že by manželé P. přistoupili k fyzickému násilí a kdy v podstatě jedinou tvrzenou výhrůžkou bylo to, že manželé P. a jejich právní zástupce stěžovatele upozornili na to, že nedojde-li k podpisu kupní smlouvy, obrátí se na soud s návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kterýžto postup jim však

3 -

umožňuje zákon, nelze spatřovat zásah do práva zakotveného v d, jehož porušení se stěžovatel dovolává. Ve smyslu jsou sice účastníci řízení povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, je to však soud, který rozhoduje o tom, který z navržených důkazů provede. Za tohoto stavu proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení se nelze odvolat.

V Brně dne 12. července 1995

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj