Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 171/95

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. T., zastoupeného advokátkou JUDr. K. S., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR o rozkladu ze dne 18. 4. 1995, čj. 1628/95-10, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel ve své ústavní stížnosti navrhoval zrušení rozhodnutí o rozkladu ministra Ministerstva zemědělství ČR ze dne 18. 4. 1995, čj. 1628/95-10, kterým bylo rozhodnuto, že dům č. p. 1 se st. p. č. 1/2 v k. ú. V. není nemovitostí, na kterou se vztahuje zákon o půdě, neboť tímto rozhodnutím měl být poškozen ve svém právu na ochranu vlastnictví dle d a rovněž mělo dojít k porušení jeho základních práv a svobod, zaručených v Hlavě páté d a dovozoval, že na předmětnou nemovitost se vztahuje , ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě), vzhledem k předloženému znaleckému posudku a skutečnosti, že jeho rodiče byli především zemědělci, na čemž nemůže nic změnit konfiskace majetku v souvislosti s hostinskou činností jeho otce, když konfiskace sama byla výrazem persekuce celé rodiny. Závěrem zdůraznil, že napadené rozhodnutí je zavádějící, neboť rozlišuje mezi malým a velkým hospodářstvím a navíc používá byrokratických přístupů stejně tak jako tomu bylo při konfiskaci.

Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu , a to z těchto důvodů: ustanovení d, jehož porušení se navrhovatel dovolává, nemohlo být rozhodnutím o rozkladu Ministerstva zemědělství ČR dotčeno, neboť se jím nic neříká o tom, že stěžovatel je či není vlastník předmětné nemovitosti, ale pouze stanoví, že předmětné nemovitosti jako zemědělské usedlosti nespadají pod režim resp. do působnosti zákona o půdě. Stejně tak napadené rozhodnutí o rozkladu není v rozporu s ustanoveními Hlavy páté d, která zakotvují právo na soudní a jinou právní ochranu, neboť toto rozhodnutí nezbavuje navrhovatele práva domáhat se soudní cestou svého nároku dle zákona o půdě s tím, že jiná věc je, zda bude se svým návrhem úspěšný. Z tohoto pohledu jde současně i o nepřípustný návrh dle , neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje ( ). Pro úplnost se uvádí, že z ustanovení , 2 jasně plyne, že i když již příslušný orgán rozhodl, není civilní soud tímto rozhodnutím vázán, vyjma pravomocného výroku rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin nebo správní delikt a kdo ho spáchal, a může v rámci posouzení rozhodujících skutečností dojít pro účely civilního řízení k jiným závěrům.

Z uvedených důvodů byl návrh navrhovatele dle ustanovení a f) odmítnut.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. 7. 1995