Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 160/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 3. července 1995 ve věci návrhu ing. A.T., zastoupené advokátkou JUDr. R.S.,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve svém návrhu, označeném jako ústavní stížnost, navrhovatelka uvádí, že dědictví po zemřelém otci F.R. odmítla v tísni, neboť v souvislosti se svým vystěhováním byla nucena vyřešit i majetkové vztahy vůči státu a majetková práva vůbec. Protože navrhovatelka neměla na území České republiky trvalý pobyt, mohla teprve po nálezu Ústavního soudu ČR, jenž rozhodl o zrušení části věty ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, počínaje dnem 1. 11. 1994 uplatnit svůj nárok ve smyslu ustanovení citovaného zákona jsou však povinnými k vydání věci pouze fyzické osoby, jež nabyly věc od státu. Zákon tedy nepočítá s možností, že ze stejného titulu, který je uveden v ustanovení

2 -

, mohlo dojít k přechodu věci přímo na konkrétní fyzickou osobu. základních práv a svobod, která se stala součástí ústavního pořádku České republiky, zaručuje v článku 11 právo vlastnit majetek s tím, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Ustanovení neposkytuje však právní ochranu lidem, jejichž věci přešly nikoli na stát, nýbrž na fyzickou osobu. Vzhledem k obsahu této ústavní stížnosti zdá se, podle jejího názoru, zcela bezúčelné vést jakákoli soudní či jiná jednání k vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně zájmů navrhovatelky poskytuje. Z tohoto důvodu navrhovatelka žádá, aby Ústavní soud postupoval podle ustanovení , o Ústavním soudu, a přijetí ústavní stížnosti neodmítl. Lze se, jak dále tvrdí, oprávněně domnívat, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky a že dosud neuplynula tímto ustanovením předepsaná roční lhůta, neboť ústavní stížnost tohoto obsahu bylo možno podat nejdříve dne 1. 11. 1994.

Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud ČR vydal nález, jehož obsahem by bylo zrušení ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, s doporučením příslušnému legislativnímu orgánu o doplnění ve smyslu této stížnosti, tj. zařadit mezi povinné osoby i fyzické osoby, na které na základě taxativně stanovených důvodů věci přešly přímo.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, jsou fyzická nebo právnická osoba oprávněni podat ústavní stížnost podle článku 87 odst. 1 písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 y. Z citovaného ustanovení tedy plyne, že oprávnění podat ústavní stížnost je vázáno na zásah orgánu veřejné moci do určitých konkrétních, individualizovaných práv, a to v souvislosti s určitým řízením, opatřením nebo jiným postupem.

- 3 -

Tato základní podmínka podání ústavní stížnosti však není v projednávané věci splněna, neboť to, čeho se navrhovatelka domáhá, je ve skutečnosti zrušení ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích. Z těchto důvodů nemůže proto jít ani o případ uvedený v ustanovení , o Ústavním soudu, upravující legitimaci fyzické osoby k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle článku 87 odst. 1 písm. a) y, neboť tato legitimace je vázána právě na zmíněnou souvislost s ústavní stížností. Navrhovatelka se také zcela mylně domnívá, že nedostatek takové souvislosti může být odstraněn aplikací ustanovení , o Ústavní soudu, jež se vztahuje právě na případy, kdy došlo k zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a umožňuje Ústavnímu soudu neodmítnout přijetí ústavní stížnosti, jakkoli stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za předpokladu, že stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Jinými slovy, podání, navrhovatelka označuje jako ústavní stížnost, je ve skutečnosti návrhem na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle , o Ústavním soudu, k takovému návrhu postrádá však navrhovatelka potřebnou legitimaci.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh, podaný osobou zjevně neoprávněnou, podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. července 1995

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj