Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 141/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.S., zastoupené advokátem JUDr. V.Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 1995, čj. ,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 29. 5. 1995 byla Ústavnímu soudu doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému usnesení, kterým bylo rozhodnuto o tom, že JUDr. N.Z., není vyloučena z projednávání a rozhodování právní věci o vypořádání bezpodílového

1

spoluvlastnictví manželů.

Stěžovatelka v podstatě namítá, že Městský soud v Praze z hlediska ustanovení náležitě nezhodnotil vznesenou námitku podjatosti. V tom spatřuje porušení základního práva vyplývajícího z d (dále jen " "), v němž se stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Stěžovatelka je toho názoru, že byly dány důvody pro vyloučení jmenované soudkyně z projednávání a rozhodování právní věci, a proto navrhuje zrušit napadené rozhodnutí soudu.

Při posuzování ústavní stížnosti Ústavní soud vycházel z již ustálené judikatury, podle které mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v tom, že stěžovatelka je přesvědčena o existenci důvodů, které ji vedly k podání námitky podjatosti jmenované soudkyně. Její argumentace je v podstatě shodná se skutečnostmi uvedenými v jejím návrhu na vyloučení soudkyně.

V této souvislosti považuje Ústavní soud za nutné podotknout, že nemá postavení běžné třetí instance v systému všeobecného soudnictví a není jeho úkolem, aby přezkoumával hodnocení důkazů provedených v občanskoprávním řízení u obecných soudů, pokud nemá pochybnost o dodržování ústavních zásad při provádění dokazování. V daném případě mu tedy ani nepřísluší, aby posuzoval oprávněnost důvodů, které stěžovatelka uvádí v námitce podjatosti, zvláště pak, pokud tyto důvody nebyly shledány oprávněnými odvolacím soudem.

K námitce stěžovatelky, že došlo k porušení čl. 36 odst. 1

, Ústavní soud odkazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva. Podle ní právo na to, aby bylo rozhodnuto nezávislým a nestranným soudem, neznamená, že každý soud, který rozhoduje v určité fázi civilního řízení, musí být nezávislý, avšak tento požadavek musí být splněn nejpozději v nejvyšší odvolací instanci. Podmínka nestrannosti musí být naprosto jasná z postojů během celého soudního řízení a z obsahu rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud neshledal, že by postupem soudu byly tyto zásady porušeny a stěžovatelka tak byla dotčena na svém ústavně garantovaném právu, zakotveném v y.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, podání stěžovatelky jako zjevně neopodstatněné odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 1995

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj