Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
27984.html
HTML · 0 B
No categories available
Pl.ÚS 11/95
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu přednostky O.Ú., JUDr. D.B., na zrušení obecně závazné vyhlášky č. 26/94, "O zákazu komunistické, nacistické, fašistické a rasistické propagandy na území města P.", ze dne 21. 9. 1994, takto :
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Podáním, ze dne 19. 4. 1995, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 20. 4. 1995, navrhla přednostka O.Ú., zrušení obecně závazné vyhlášky č. 26/94, kterou vydalo město P., dne 21. 9. 1994, a která nese název: "O zákazu komunistické, nacistické, fašistické a rasistické propagandy na území města P.".
Text vyhlášky je následující
§ 1
Komunistická, nacistická, fašistická a rasistická propaganda
se na území města zakazuje.
§ 2
Komunistickou, nacistickou, fašistickou a rasistickou propagandou se rozumí : a) požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku, b) užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci, c) zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí představovala.
§ 3
Vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem, následujícím po dni jejího vyhlášení.
Pod textem vyhlášky je podepsána primátorka města ing. H.D. a náměstek primátora J.Ž., následuje úřední razítko a uvedení dne vyhlášení - 23. 9. 1994. Vyhláška nabyla účinnosti dne 8. 10. 1994.
Jak z návrhu soud zjistil, přednostka O.Ú., pozastavila účinnost výše uvedené vyhlášky podle § 62 odst. 1 zákona č. 367/90 Sb., o obcích, a to dne 16. 3. 1995. Současně požádala Zastupitelstvo města, aby do 30 dnů od doručení jeho rozhodnutí přijalo opatření k nápravě nezákonnosti a svoje rozhodnutí stručně odůvodnila tím, že uvedenou vyhlášku sice lze posuzovat jako vyhlášku vydanou ve věcech samostatné působnosti obce, podle ust. § 14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích, ale její dikce je v rozporu s Ústavo u ČR i s Listinou základních práv a svobo d.
Vzhledem k tomu, že Zastupitelstvo města se na svém prvním zasedání po pozastavení vyhlášky touto vyhláškou a případným sjednáním nápravy vůbec nezabývalo, obrátila se přednostka O.Ú. na Ústavní soud, podle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu.
Po přezkoumání návrhu dospěl soud k závěru, že návrh byl podán někým zjevně neoprávněným (§ 43 odst.l písm. d) zák.
o Ústavním soudu). Podle § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je přednosta okresního úřadu legitimován k podání návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce pouze v případě, kdy se jedná o obecně závaznou vyhlášku vydanou v samostatné působnosti obce. Je mu tedy uloženo přímo zákonem posoudit, zda o takovouto
působnost v daném konkrétním případě jde. Toto posouzení je nezbytné pro posouzení dalšího postupu ve věci. Podle zákona o obcích, vyhlášku, která je vydána v samostatné působnosti obce, lze pozastavit pro nezákonnost, podle ustanovení § 62 odst.1, kdežto vyhláška, která nebyla vydána v samostatné působnosti obce, pak může být zrušena, jako nesprávné opatření v oblasti přenesené působnosti, dle ustanovení § 62 odst. 3 zákona.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. i) zákona o obcích, v rámci své samostatné působnosti může obec svými obecně závaznými vyhláškami řešit jen ty úkoly veřejné správy, které jsou zákonem, a to zejména právě zákonem o obcích, do její samostatné působnosti svěřeny. Může tak dále učinit pouze za podmínky, že bude postupovat způsobem, který neodporuje ústavním zákonům, mezinárodním smlouvám podle čl. 10 Ústav y ČR, zákonům a právním předpisům, vydaným ústředními orgány státní správy k jejich provedení ( čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústav y ČR a § 16 odst. 2 zák. o obcích). Jak z uvedeného vyplývá, v žádném případě obec nesmí obecně závaznou vyhláškou upravit takové otázky, které jsou svěřeny k úpravě pouze zákonu. Pokud by nějaký zákon toto umožňoval, byl by sám v rozporu s ústavními předpisy.
Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že návrhem napadená obecně závazná vyhláška zasáhla do úpravy společenských vztahů, které mohou být upraveny pouze zákonem. Vyplývá to zejména z ustanovení čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, podle něhož meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem, a dále i z čl. 4 odst. 3 Listin y, který stanoví zákonné meze základních práv a svobod. V předmětné vyhlášce samo Zastupitelstvo stanoví meze práv a svobod určených Listino u. Jedná se zejména o právo na svobodu projevu a právo na informace (čl.17 odst.1 ), právo pokojně se shromažďovat ( čl. 19 odst.1 ), právo se sdružovat ( čl. 20 odst.1 ), a v případě občanů ČR právo zakládat politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich (čl. 20 odst. 2 ). Vedle toho se vyhláška snaží podat výklad pojmu propaganda, což jí rovněž ze zákona nepřísluší.
Působnost obecního zastupitelstva může být podle Ústav y ČR, čl. 104 odst. 1 , stanovena pouze zákonem. Z toho vyplývá, že zastupitelstvu samotnému není svěřena pravomoc rozšiřovat tuto působnost formou obecně závazných vyhlášek. Obecně závazná vyhláška je jedním z prostředků realizace samostatné působnosti obce, nikoliv však prostředkem jejího vymezení. Vzhledem k tomu, že předmětná vyhláška upravuje věci, které mohou být upraveny, jak výše uvedeno, pouze zákonem, nebyla vydána v samostatné působnosti obce.
Jak z výše uvedeného vyplývá, nelze souhlasit se závěrem, že předmět upravený vyhláškou spadá do samostatné působnosti obce. Naopak ale je nutno konstatovat, že napadená vyhláška byla vydána v oblasti, která je výslovně vyhrazena k úpravě zákonu.
Všechny výše uvedené skutečnosti vedly soud k závěru, že přednostka O.Ú., je osobou zjevně neoprávněnou k podání návrhu na zrušení předmětné obecně závazné vyhlášky, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání usnesením odmítnout.
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 1995
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR