Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 160/94

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Antonína Procházky a JUDr. Miloše Holečka ve věci ústavní stížnosti A. Z., zastoupené advokátem JUDr. Ivem Palkoskou, Kladno, Kleinerova 24, proti usnesení Městského soudu v Praze z 31.5.1994 č.j. - 41 za účasti Městského soudu v Praze, Spálená 2, jako účastníka, a Správy služeb diplomatického sboru, Praha,Václavské nám. 49, jako vedlejší učastnice, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze z 31.5. 1994 č.j. - 41, kterým bylo odmítnuto pro opožděnost její odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 z 30.9. 1993 č.j. - 28, jímž byla zamítnuta její žaloba proti žalované Správě služeb diplomatického sboru na určení neplatnosti kupní smlouvy z 1.11.1977 a na vydání nemovitosti, jež byla předmětem této kupní smlouvy.

Uvedla, že odvolání podala v zákonné 15denní lhůtě a odmítl-li je odvolací soud, jako orgán veřejné moci zasáhl do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu, neboť svým postupem znemožnil revizi rozhodnutí soudu 1. stupně, které je podle jejího přesvědčení nesprávné.

Navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podotkla, že sice podala i dovolání k Vrchnímu soudu v Praze, jsouc si však vědoma nejednotného přístupu tohoto soudu k obdobným kauzám a také z obavy, že řízení před dovolacím soudem může trvat neúměrně dlouho, považuje návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem v této věci za odůvodněný.

Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze 23 Co, která za účastníka v tomto řízení jedná, dala stěžovatelce za pravdu, pochybení soudu vysvětlila výjimečným selháním lidského faktoru a navrhla, aby ústavní stížnosti bylo vyhověno.

Soudce zpravodaj při přípravě věci k projednání v senátu, aniž měl ještě k dispozici soudní spis, jen z odůvodnění napadeného usnesení, jehož opis byl k návrhu přiložen, a z kalendáře na rok 1993, zjistil, že stěžovatelka (v předchozím řízení žalobkyně) podala odvolání včas v souladu s ustanovením věta první . Napadený rozsudek byl totiž jejímu právnímu zástupci doručen 29.10.1993 a bylo-li odvolání podáno na poště 15.11.1993, stalo se tak sice až 17. den od doručení rozsudku, podle ustanovení věta druhá . však připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. V tomto případě ve dnech 13. a 14.11.1993 byly sobota a neděle a poslední den patnáctidenní lhůty k podání odvolání připadl na pondělí 15.11. 1993.

Použití ustanovení , o Ústavním soudu, nebylo sice vyloučeno, vzhledem ke zprávě předsedy Vrchního soudu v Praze, že podle sdělení předsedkyně senátu 4 Cdo lze rozhodnutí o dovolání očekávat do konce května 1995 a také proto, aby předešel případnému křížení kompetencí, se ústavní soud rozhodl vyčkat na rozhodnutí dovolacího soudu.

V podání z 1.6.1995 právní zástupce stěžovatelky sdělil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze 14.4.1995 sp. zn. , bylo v dovolacím řízení usnesení Městského soudu v Praze z 31.5.1994, č.j. -41 zrušeno, čímž se projednání ústavní stížnosti stalo nadbytečným, a vzal za stěžovatelku ústavní stížnost zpět.

Vzhledem k této skutečnosti Ústavní soud zastavil řízení podle

Aniž má Ústavní soud k dispozici usnesení Vrchního soudu a nezná odůvodnění tohoto rozhodnutí, lze předpokládat, že Vrchní soud, který při posuzování otázky, bylo-li odvolání podáno včas, nemohl objektivně dospět k jinému závěru než dovolatelka, připustil dovolání podle . I Ústavní soud má za to, že odmítl-li soud II. stupně odvolání pro údajnou opožděnost a v důsledku toho se nezabýval námitkami proti rozsudku soudu I. stupně po věcné stránce, odňal účastníku řízení svým postupem možnost jednat před soudem a porušil tím ústavně zaručené právo na soudní ochranu, které je deklarováno zejm. v d.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 6. června 1995

JUDr. Iva Brožová

předsedkyně II. senátu Ústavního soudu České republiky