Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 65/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.G., zastoupené advokátkou Mgr. J.F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. října 1994, čj. -79, jakož i rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 1994, čj. -57, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností se navrhovatelka domáhala zrušení shora uvedených rozsudků Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a potvrzujícího rozsudku Okresního soudu v Olomouci, jimiž byl zamítnut návrh na zrušení smluv ze dne 16. 7. 1974 a ze dne 9. 9. 1974 a dále návrh, aby byl prvý odpůrce zavázán k povinnosti zaplatit navrhovatelce 10 493,- Kč, opírající se o ustanovení a odst. 5 , ve znění změn a doplňků, s odůvodněním, že navrhovatelka svůj nárok neuplatnila řádně a včas, tj. ve lhůtě, stanovené v č1. II ve

1

znění , tedy do 1. 9. 1993, neboť navrhovatelka sice ve lhůtě, tj. 22. 7. 1993, požádala o zrušení smluv, avšak neuvedla, proti komu svůj nárok uplatňuje a kdo by měl být ve smyslu zákona povinnou osobou. Tento nedostatek,

tj. označení povinných osob, odstranila až po uplynutí lhůt stanovených zákonem, to vše pak s tím důsledkem, že došlo k prekluzi jejího nároku dnem 2. 9. 1993. Současně bylo v napadeném rozhodnutí Krajského soudu konstatováno, že navrhovatelka osoby odpůrců neoznačila nikoliv proto, že neznala svá u zaručená práva, ale proto, že sama nevěděla, koho má zažalovat a tuto otázku si ujasňovala postupně teprve v průběhu řízení. Navrhovatelka pak těmto rozhodnutím vytýkala, že návrh na zahájení řízení byl podán 22. 7. 1993, takže pokud by Okresní soud v Olomouci vyzval navrhovatelku dostatečně určitě a též včas k odstranění vad návrhu, resp. ji řádně poučil, nebylo by možno dále uvažovat o prekluzi práva proti konkrétním odpůrcům. Z této skutečnosti pak dovozovala navrhovatelka porušení d (dále jen y) a dále práva vlastnit majetek dle y a konečně i porušení y.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí (např. ,

, viz také usnesení bývalého Ústavního soudu ČSFR ze dne 4. 11. 1992, sp. zn. , uveřejněné pod č. 13/1992 Sbírky usnesení a nálezů) vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (č1. 81, č1. 90 y ČR) a za předpokladu, že tyto soudy při své činnosti postupují v souladu s principy, stanovenými v Hlavě páté y, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. V tomto směru navrhovatelka tvrdí, že došlo k porušení Hlavy páté y, jestliže jí soudy ne dost určitě a navíc pozdě poskytly právní poučení. Vzhledem k tvrzenému porušení y si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. , z jehož obsahu zjistil, že navrhovatelka uplatnila

2

svůj nárok podáním došlým na soud dne 22. 7. 1993, mimo jiné nedostatky též bez označení účastníků resp. odpůrce či odpůrců, přičemž 24. 9. 1993 byla poprvé soudem prvého stupně vyzvána k odstranění vad, dne 14. 10. 1993 soud prvého stupně ve věci rozhodl usnesením, kterým bylo řízení zastaveno, odvolací soud pak již dne 12. 1. 1994 na základě odvolání navrhovatelku znovu vyzval k odstranění vad jejího návrhu a následně dne 28. 1. 1994 usnesení soudu prvého stupně zrušil. Soud prvého stupně pak o návrhu navrhovatelky jednal dne 29. 3. 1994 a dne 23. 5. 1994, kdy také meritorně rozhodl, zatímco navrhovatelka podáními z 25. 10. 1993 označila na č. 1. 11 a 12 spisu za odpůrce J.K. a L.P., dále podáním z 20. 1. 1994 na č. 1. 23a znovu J.N. a nově O.N. a konečně podáním z 19. 4. 1994 na č. 1. 38 L.P. ml. a I.P. Odvolací soud pak napadené rozhodnutí 25. 10. 1994 potvrdil.

Ohledně práva na právní pomoc dle y nutno předeslat, že toto právo skutečně nezahrnuje jen činnost advokáta, ale že jde i o jiné formy právní pomoci, mezi které patří i procesní poučovací povinnost soudu dle (srov. Důvodovou zprávu k ě). Nicméně č1. 37 odst. 2 y, kterého se navrhovatelka dovolává, upravuje pouze právo na právní pomoc, ale nestanoví žádná další kritéria. Pokud si tedy soudy tuto svoji povinnost v návaznosti na ; , a splnily, takže o návrhu navrhovatelky bylo lze meritorně rozhodnout, nelze dospět k závěru o porušení č1. 37 odst. 2 y. Jinými slovy, soud při odstraňování vad návrhu, spočívajících v neexistenci označení odpůrce jako účastníka řízení, vykonává svou činnost dle příslušných ustanovení (v dané věci dle ; ; ; ), činí tak však nezávisle na té které hmotněprávní úpravě jednotlivých práv. V dané věci má Ústavní soud za to, že jde jen o jakousi spekulaci navrhovatelky, jak by bylo kdyby přitom včasné uplatnění hmotněprávního nároku dle , ve znění pozdějších předpisů, bylo

3

právě věcí její odpovědnosti a nikoliv soudu. Jestliže tedy nebylo shledáno porušení y a stejně tak ani jiných principů upravených v Hlavě páté y, jak ústavní soud zjistil z obsahu spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. , nedošlo proto ani k porušení práva navrhovatelky, zakotveného v y a stejně tak y.

Vycházeje z těchto úvah, považuje Ústavní soud ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou a proto ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítl.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 25. 5. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR

4