Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 38/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 23. 12. 1993, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Pozemkového úřadu, O.Ú. F., sp. zn. , ze dne 2. 11. 1993, podané O.B., zastoupeným advokátkou JUDr. L.K., za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a Pozemkového úřadu, O.Ú. F., DP a Pozemkového fondu ČR, jako vedlejších účastníků řízení, mimo ústní jednání,

t a k t o

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel napadl ústavní stížností pravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 23. 12. 1993, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Pozemkového úřadu, O.Ú. F., sp. zn. , ze dne 2. 11. 1993, kterým bylo rozhodnuto, že navrhovatel není vlastníkem v rozhodnutí blíže specifikovaných pozemků v katastrálním území M., a že se navrhovateli nepřiznává nárok na náhradní pozemek či jinou zákonnou náhradu.

Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 7. 3.1994, přičemž

napadené rozhodnutí nabylo právní moci 9. 2. 1994. Stížnost byla proto podána včas. Dne 11. 4. 1994 byl navrhovatel vyzván Ústavním soudem k odstranění vad návrhu. Tak se stalo podáním ze 2. 5. 1994, tedy ve stanovené lhůtě. Navrhovatel byl při podání ústavní stížnosti zastoupen v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu. Ústavní stížnost proto Ústavní soud shledal přípustnou.

Dále se Ústavní soud zabýval opodstatněností ústavní stížnosti. Navrhovatel tvrdí, že shora označeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno ustanovení , y ČR a a d. Zdůvodňuje to tím, že krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí pozemkového úřadu se nezabýval jeho námitkami proti rozhodnutí pozemkového úřadu, zejména mu odňal možnost účastnit se výslechu svědků, jejichž výpovědi byly podkladem pro rozhodnutí soudu. Nemohl jim klást otázky, a proto soud nezjistil úplně stav věci. Dále namítá, že nemohl být přítomen všem prováděným důkazům, a že došlo k narušení zásady rovnosti účastníků řízení. Svá tvrzení, s výjimkou návrhů na nové vyslechnutí svědků, blíže nerozvádí.

K návrhu se vyjádřil účastník řízení, Krajský soud v Ostravě, zastupovaný JUDr. L.T. Ta ve svém vyjádření uvedla, že krajský soud rozhodoval na základě správně zjištěného stavu věci a v souladu se zákonem. Pokud krajský soud rozhodoval bez jednání, účastník řízení zdůraznil, že mu to umožňuje a Of . Pokud jde o námitku nesprávného hodnocení důkazů, odkázal účastník na odůvodnění svého rozhodnutí, čj. . Zde se soud vypořádal s výpověďmi svědků B.M., J.K., Z.V., V.Ž., P.Š. a A.S., jejichž nové předvolání a vyslechnutí navrhovatel v případě úspěchu své ústavní stížnosti znovu navrhuje.

2

Na základě těchto skutečností je Ústavní soud v této souvislosti nucen potvrdit své vícekrát opakované stanovisko ve své ustálené judikatuře, podle kterého funkcionálně jako "soudní orgán ochrany ústavnosti" podle y ČR není další soudní instancí, není vrcholem soudní soustavy, není oprávněn hodnotit hodnocení důkazů a přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, pokud jejich rozhodovací činností současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu písm. d) y ČR.

Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou proto záležitostí soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu y ČR. Je to v plném souladu s ústavním principem nezávislosti soudů ( y ČR, d). Čl. 96 odst. 2 y ČR nepožaduje, aby soudní řízení bylo bezpodmínečně ústní. ČR umožňuje, aby zákon z tohoto pravidla stanovil výjimku. Ve vztahu k projednávané věci se tak stalo ustanovením ve spojení s . Krajský soud při aplikaci došel k závěru, že správní orgán vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu, o který se mohl opřít, a šlo proto jen o posouzení právní otázky. Kromě toho Ústavní soud zastává názor, že obecným soudům musí být dán vždy určitý prostor pro uvážení, které umožňuje přihlédnout ke zvláštnostem jednotlivého případu. Ze skutkových zjištění správního orgánu byly krajskému soudu známy argumenty pro i proti podání navrhovatele. S ohledem na obsah výpovědí svědků, jejich poměr k účastníkům řízení a k věci samé, došel k určitému závěru, který vyjádřil ve svém rozhodnutí. Ústavní soud na tomto postupu krajského soudu neshledal tak závažné nedostatky, které by bylo možno kvalifikovat jako porušení některého z d nebo u ČR zaručeného práva nebo svobody. Výtky, které jsou navrhovatelem adresovány postupu účastníka řízení, popř. pozemkovému úřadu, nejsou podle názoru Ústavního soudu takového rázu, aby opodstatnily jinak ústavně připuštěnou možnost zásahu do právního stavu zjednaného pravomocným rozhodnutím.

3

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení odmítnul jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 1995

Prof. JUDr. Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR