Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 180/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky A.L., zastoupené advokátem JUDr. V.Š., týkajícího se ústavní stížnosti,

t a k t o

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka podala svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 12. 12. 1994, označeným jako ústavní stížnost, jíž se domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 13. 7. 1994, sp. zn. , a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 1994, sp. zn. .

Tyto soudy rozhodovaly o její žalobě, v níž požadovala uzavření dohody o vydání nemovitosti, konkrétně domu s parcelou č. 725 v N., podle , o mimosoudních rehabilitacích. Žalobě nebylo opakovaně vyhověno (rozhodoval o ní třikrát Okresní soud v Náchodě a třikrát Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací). Poslední rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 1994, sp. zn. , nabyl právní moci dne 21. 10. 1994. Krajský soud po několikerém doplnění řízení dospěl k závěru, že předmětné nemovitosti nepřešly na stát a že manžel stěžovatelky pozbyl svého vlastnického práva k nim jiným způsobem, než popsaným v ustanovení citovaného zákona, a to konkrétně tím, že jeho majetek byl předmětem dražby a předmětná nemovitost byla převzata právnickou osobou, nestátní organizací L., družstevní podniky K., zapsané společenstvo s omezeným ručením v N. Vyplývá to z usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne

1

6. 4. 1950, čj. - 34, podle něhož šlo o převzetí z volné ruky, podle tehdy platného ustanovení § 200 zákona č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád).

Pokud stěžovatelka vznáší v ústavní stížnosti námitky, že soudy si nevyložily správně ustanovení , případně nevzaly zřetel na téhož zákona, pokud jde o její tvrzení ohledně politické perzekuce a porušení lidských práv a svobod, je nutno vzít na vědomí, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody těchto osob, zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR (srv. nález ÚS, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR sv. 1, č. 17).

Ústavní stížnost může být podle , o Ústavním soudu, podána, mimo jiné, jen tehdy, jestliže stěžovatel tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR. Ve svém návrhu ústavní stížnosti uvádí stěžovatelka, že bylo rozhodnutím soudů zasaženo do jejích práv obecně porušením mezinárodních aktů a úmluv a zvláště tím, že byl porušen článek 17 Všeobecné deklarace lidských práv; tyto dokumenty jsou podle ní závazné podle y ČR a tento článek byl také, podle ní, rozsudky obou soudů porušen.

Při posuzování návrhu ústavní stížnosti bylo nutno vyjít z toho, že Všeobecná deklarace lidských práv není mezinárodní úmluvou ve smyslu y ČR, nýbrž deklarací vyhlášenou Valným shromážděním OSN dne 10. prosince 1948, která nebila ani ratifikována, ani vyhlášena jakou součást

právního řádu České republiky. Potud je tedy návrh zjevně neopodstatněný. Odvolání stěžovatelky na ostatní, blíže neurčené, mezinárodní úmluvy je paušální a zcela neurčité. Avšak i kdyby stěžovatelka měla na mysli článek 11d, která je součástí ústavního pořádku České republiky a jejíž citovaný článek je nejbližší Všeobecné deklarace lidských práv, nebylo by možno jí dát za pravdu, protože se týká vlastnictví již existujícího, zatímco v jejím případě jde o to, zda v rámci částečného zmírnění následků některých majetkových křivd, k nímž došlo v období let 1948 až 1989, tedy nikoliv absolutně všech, jsou splněny podmínky , o mimosoudních rehabilitacích, za kterých může dojít ke zmírnění následků této křivdy a např. k naturální restituci majetku. Nelze tedy mít za to, že rozhodnutím obecných soudů bylo zasaženo do jejích práv, chráněných ve smyslu Sbírky.

2

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle , návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 1995

JUDr. V1adimír P a u l

soudce zpravodaj