Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 84/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti JO., zastoupené advokátem JUDr. J.M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 30. 1. 1995, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 21. 4. 1995 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou se JO. (dále jen stěžovatelka) domáhá zrušení rozsudku uvedeného v úvodní části tohoto usnesení. Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby TB., a ČS byla ustanovena povinnost vydat jí nemovitosti v katastrálním území B. Stěžovatelka má zato, že tímto rozsudkem došlo k zásahu do jejího práva vlastnit majetek a práva na jeho ochranu. Ústavní stížnost dále obsahuje argumenty, které podle názoru stěžovatelky zpochybňují závěry soudních rozhodnutí. Ústavní stížnost dále argumentuje tím, že postupem Krajského soudu v Ostravě jí bylo znemožněno hájit řádně svá práva, když tento soud sice připustil dovolání, avšak tento výrok řádně neodůvodnil. Závěrem se pak uvádí, že ústavní stížnost je podávána

1

i z důvodu , o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka je toho názoru, že stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy. Tento význam je spatřován v tom, že jde o posouzení otázky zásadního významu, a že řešení tohoto případu může mít vliv i na řadu obdobných sporů.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem nadřízeným soudům obecným (viz např. rozhodnutí ,

,

atd.). Ústavnímu soudu nepřísluší tedy působit jako třetí instance, případně jako náhradní instance v případech, kdy není připuštěno dovolání, ani mu nepřísluší sjednocovat případnou rozpornou judikaturu obecných soudů. Tím spíše nepřísluší Ústavnímu soudu nahrazovat svojí činností činnost dovolacího soudu v případě, kdy odvolací soud, vědom si zřejmě právní významnosti problému, dovolání ve svém rozhodnutí výslovně připustil. Tím, že stěžovatel této možnosti nevyužil, nepostupoval před podáním ústavní stížnosti tak, jak mu ukládá ustanovení Ústavní soud v tomto případě nesdílí názor stěžovatelky, že stěžující si straně je dáno na výběr, zda využije možnosti dovolání, či zda se, s odvoláním na ustanovení , bude domáhat toho, aby Ústavní soud plnil de facto roli Vrchního či Nejvyššího soudu.

Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud o ústavní stížnosti tak, že ji podle ustanovení , ve spojení s ust. , o Ústavním soudu, odmítl jako nepřípustnou, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 19. května 1995

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj