Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 205/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl, ve věci ústavní stížnosti Ú., zastoupeného advokátem JUDr. P.T., proti Městskému soudu v Praze, mimo ústní jednání dne 27. 4. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, předloženou Ústavnímu soudu ČR dne 16. 12. 1994, brojí stěžovatel proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze, vydanému dne 11. října 1994, a tvrdí, že tímto rozhodnutím označený soud jako orgán veřejné moci zasáhl do stěžovatelova ústavně zaručeného práva ( lit. a) ), totiž do jeho práva svobodně se sdružovat ( d); z těchto důvodů posléze navrhl Ústavnímu soudu ČR, aby shora označené rozhodnutí obecného soudu z r u š i l.

1

Z odůvodnění napadeného rozsudku obecného soudu, jakož i z dalších příloh, resp. vyjádření, které si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, ze shora označeným pravomocným rozsudkem obecného soudu byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti vedlejšímu účastníkovi, totiž F.Ř., a že se tak stalo proto, že obecný soud dospěl k závěru, že správní orgán, proti němuž žaloba směřovala, vychází ze správně zjištěného skutkového stavu, a že - v podstatě - nepochybil při právním posouzení merita věci.

Co do posléze zmíněné stránky posuzované věci, obecný soud v odůvodnění svého rozhodnutí, s odkazem na platné právní předpisy, zejména pak s odkazem na , ve znění pozdějších předpisů, jakož i s odkazem na obsah , dovodil, že nižší organizační složky jednotky stěžovatele nejsou právnickými osobami, a že z hlediska právní úpravy důchodové daně účinné do 31. 12. 1992 byly poplatníkem této daně společenské organizace (sdružení ve smyslu již citovaného , ve znění pozdějších předpisů) a dále, že poplatníkem důchodové daně a později daně z příjmu právnických osob byl nejméně od 1. ledna 1992 žalobce, na něhož se vztahovala i registrační povinnost ve smyslu ( ) a od 1. 1. 1993 ve smyslu ( ), ve znění pozdějších předpisů.

Z tohoto resumé předcházejících rozhodnutí je tedy zřejmé, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze vycházelo z právního stavu, jaký v té které době existoval, a ve věci aplikoval přiměřeným způsobem právní předpisy v té době platné; podstatné na posuzované věci však je, že napadeným rozhodnutím, resp. správními akty jemu předcházejícími, nebylo nikterak zasaženo do stěžovatelem citovaného ústavně zaručeného práva (svobody), a že podstata jeho námitek spočívá v tvrzení, že pokuta, která mu správními orgány byla předepsána, dotýkala se okolností spojených s příslušnou registrací, resp. s jejím opomenutím.

Pokud ve své ústavní stížnosti stěžovatel dovozuje, že jím označené ústavně zaručené právo a svoboda (ve smyslu d) ústavně chrání i "kromě jiného v stanovách uvést, že jeho organizační jednotky jednají svým jménem", nezbývá než konstatovat, že jde o evidentně extenzivní výklad, pro který v ústavní ochraně není nijaké opory; jestliže tedy v posuzované věci o sporných otázkách, dotýkajících se stěžovatele, resp. jeho nižších organizačních složek, rozhodly zprvu ve správním řízení orgány k tomu příslušné, a později též obecný soud ve shodě s právními předpisy v rozhodné době platnými, a jestliže, jak uvedeno již dříve, těmito rozhodnutími nikterak nebylo zasaženo do práva stěžovatele svobodně se sdružovat, resp. sdružovat se ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích (způsob, podmínky a důsledky zákonem vyžadované registrace do ústavně zaručeného práva svobodně se sdružovat nikterak nezasahují), je zřejmé, že ústavní stížnost nemá oporu v ústavně právních aspektech posuzované věci, a proto ji nelze jako zjevně neopodstatněnou ( lit. c) ) meritorně projednat.

Nezbylo proto, než o podané ústavní stížnosti rozhodnout tak, jak z výroku tohoto rozhodnutí je patrno ( lit. c) ), aniž by bylo třeba stěžovateli vytýkat formální vady v předložené plné moci ( ), příp. k odstranění této vady udělovat lhůtu ( lit. b) žák. č. ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné

( ).

V Brně dne 27. 4. 1995

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR