Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 196/94

Ústavní soud ČR ve věci JUDr. Ing. M.M., J.B., Ing. M.F., P.M., Ing. K.P., všech zastoupených advokátem JUDr. K.L., proti Krajskému soudu v Českých Budějovicích o zrušení jeho rozhodnutí a dále o zrušení části a části zákona , v současně platném znění, rozhodl, mimo ústní jednání dne 27. 4. 1995 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností ( ) napadli stěžovatelé usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 1994 (sp. zn. ) a dále usnesení téhož soudu ze dne 28. 11. 1994 (sp. zn. ) a tvrdili, že oběma rozhodnutími tento soud jako orgán veřejné moci porušil jejich ústavně zaručená základní práva (svobody) ( lit. a) ), totiž ta, která vyplývají především z d ( ), případně též z mezinárodního paktu o občanských a politických právech ( ); protože pak, podle vývodů ústavní stížnosti a přesvědčení stěžovatelů, k tomuto porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod došlo v důsledku aplikace o volbách do zastupitelstev v obcích, případně též , v současném znění - , spolu s ústavní stížností podali návrh na zrušení části těchto zákonů, a to potud, pokud ta která (jimi v ústavní stížnosti a návrhu označená blíže ve smyslu ) ustanovení jsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ( úst. ). V konečném návrhovém žádání své ústavní stížnosti (jejím petitu) domáhali se stěžovatelé posléze toho, aby Ústavní soud ČR svým nálezem obě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, vydaná ve věcech a 701/94, zrušil a dále, aby také zrušil část první a přílohu o volbách do zastupitelstev v obcích, jakož i ustanovení , 200k a 200l , v současně platném znění.

Účastníci tohoto řízení (§ , 76 odst. 1 ) se k podaným úvahám vyjádřili zamítavě, a to předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v podstatě s odkazem na to, že při úvaze nad ní je třeba vycházet především z platné právní úpravy volebního práva a organizace voleb, tj. zejména z ustanovení a y a a d, jimiž jsou však stanoveny toliko základní principy realizace volebního práva, zatímco samotné podmínky jeho výkonu jsou odkázány k zákonu; ten (v ) výkon pasivního volebního práva, pokud jde o nezávislé kandidáty nebo jejich sdružení, vymezuje mimo jiné tak, že vyžaduje jako podmínku registrace kandidátní y petici s předepsaným počtem podpisů, přičemž stanovený počet je dán stejně pro všechny volební strany tvořené nezávislými kandidáty nebo jejich sdruženími, čímž má být manifestována alespoň relativní podpora potencionálních voličů; co do dalších námitek stěžovatelů, vyjádřil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR své přesvědčení o tom, že jednotlivá ustanovení stěžovateli napadeného zákona zcela ve shodě s u jen realizují, a podrobněji upravují politický systém republiky a politické rozhodnutí vůlí většiny, projevenou svobodným hlasováním, když ústavní pořádek České republiky (ani jiný právní předpis) nestanoví volební formuli, tj. volební systém, dle něhož obecní zastupitelstva mají být volena.

Předseda senátu 6 Nc Krajského soudu v Českých Budějovicích - pokud jde o ústavní stížnost - ( ) odkázal především na odůvodnění napadených rozhodnutí, zdůraznil, že jimi (obdobně jako předcházejícími správními rozhodnutími) stěžovatelé nebyli nikterak zkráceni na právu být bez neodůvodněných omezení voleni v pravidelných volbách a dodal, že ani v řízení o opravném prostředku stěžovatelů ( ), případně ani v řízení ve smyslu a nebyli zkráceni ve svém právu na soudní (a jinou) právní ochranu ( d); také on proto navrhl, aby Ústavní soud ČR ústavní stížnost jako nedůvodnou zamítnul.

Co do skutkové stránky projednávané věci, jak z vývodů ústavní stížnosti a tvrzení stěžovatelů, tak i z vyjádření dalších účastníků řízení vyplynulo, že všichni stěžovatelé, pod názvem S. "A", podali zavčas místní volební komisi v K. kandidátní u, která však, pro absenci zákonem předepsané petice, byla jako zákonu nevyhovující ( ) odmítnuta; proti tomuto rozhodnutí stěžovatelé v zákonné lhůtě podali odvolání odůvodněné tím, že požadavek na předložení petičních listin, i když má oporu ve volebním zákoně, je v rozporu s d ( , a ) a domáhali se toho, aby v odvolacím řízení jejich kandidátní byla pro volby konané v K., ve dnech 18. a 19. listopadu 1994 zaregistrována.

Protože OVK, jako odvolací orgán, podanému odvolání nevyhověla (s odůvodněním, že napadené rozhodnutí plně odpovídá zákonu), vyvolali stěžovatelé v zákonné lhůtě s obdobným odůvodněním jako v předcházejícím správním řízení - řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích, jemuž však navrhli, aby pro rozpor s ústavním pořádkem České republiky (mezinárodní smlouvou ve smyslu y) své řízení přerušil, věc předložil Ústavnímu soudu ČR ( lit. b) ) a v řízení pokračoval až poté, co Ústavní soud o vznesené námitce protiústavnosti rozhodne. Prvý stěžovatel navíc témuž soudu - později - podal proti vydání osvědčení o zvolení členů zastupitelstva ve městě K. stížnost, v níž opakoval předchozí námitky co do protiústavnosti jím označené části volebního zákona.

Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud rozhodující ve smyslu , příp. lit. a) , se s námitkami stěžovatelů neztotožnil, řízení o podaném návrhu (opravném prostředku) nepřerušil, sám v obou věcech (viz výše) rozhodl zamítavými výroky a ve stručném odůvodnění svých rozhodnutí poukázal na to, že petice s předepsaným počtem podpisů je v dané věci zákonnou podmínkou registrace kandidátní y, a že (v důsledku toho) postup volebních komisí ve správním řízení odpovídal zákonu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Základní otázkou, s níž souvisí všechny ostatní námitky stěžovatelů (sub. VI až XV ústavní stížnosti), je, zda - z hlediska ústavního pořádku ČR - obstojí jejich tvrzení, že zákonem předepsaný počet podpisů na petici pro volby do zastupitelstva obcí, jako zákonná podmínka registrace kandidátní y volební strany tvořené nezávislými kandidáty nebo jejich sdružením, představuje protiústavní zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod ( ) či nikoli.

Bylo již konstatováno, že stěžovatelé, přes upozornění místní volební komise (§ , 28 odst. 1 ), svou kandidátku, postavivše se na stanovisko, že jakákoli omezující podmínka je v zásadě z ústavního hlediska nepřípustná, nedoložili zmíněnou petici vůbec; nesměřují proto ve skutečnosti jejich námitky proti rozsahu omezující podmínky (počtu požadovaných podpisů), ale míří vlastně proti ní jako takové.

Odhlédnuto od toho, že takto si stěžovatelé ve své ústavní stížnosti protiřečí (uznávají totiž na jedné straně zákonem stanovený požadavek na předložení petičních listin, dokládajících určitou minimální podporu voličské veřejnosti, za slučitelný s ústavním pořádkem, na straně druhé však petici, s odůvodněním zmíněným již dříve, odmítli předložit vůbec), ve svých návrzích přehlížejí, že v České republice je politický systém zásadně založen - za stanovení dalších podmínek charakterizujících demokratický právní stát - na volné soutěži politických stran ( úst. ), přičemž volební formule je expressis verbis ústavně stanovena pouze u voleb do Poslanecké sněmovny a u voleb do Senátu ( , 2 úst. ), zatímco u voleb do zastupitelstev obcí volební formule ústavně předepsána není (sr. úst. ); zůstalo tedy - zcela ve shodě s ústavním pořádkem republiky - na vůli obyčejného zákonodárce, zda při volbách do obecních zastupitelstev dá přednost zásadám většinového systému nebo zásadám zastoupení poměrného.

Posuzováno tímto základním aspektem, je - při zákonodárcem přijatém systému poměrného zastoupení politických stran - ve volbách do zastupitelstev v obcích přípustnost kandidátek nezávislých kandidátů nebo jejich sdružení zcela nepochybně o t e v ř e n í m volebního systému nad rámec, který by jinak ze zásad poměrného zastoupení vyplýval, a v důsledku toho nelze ani omezující podmínky stanovené pro tyto kandidáty chápat jinak než jako d ů v o d n á kritéria jejich přístupu ke kandidatuře mimo politické strany, pro něž již ze samotné povahy věci - opět zcela ve shodě s ústavním pořádkem republiky - vyplývá postavení odlišné. Rozumí se pak samo sebou, že v podobných systémových vztazích politického rozložení sil ve státě, jde především - ne-li výlučně - o jejich ústavní vyvážení a nikoli - s ohledem na jejich (politických stran a nezávislých kandidátů) zásadně rozdílnou povahu, o aplikaci zásad rovnosti, na kterou poukazují stěžovatelé.

Mutatis mutandis platí totéž o rozsahu omezujících podmínek (počet předepsaných podpisů na petici), neboť ani zákonem stanovené omezení za zmíněné otevřenosti (přístupnosti) systému nic nemění, mimo jiné též proto, že ony omezující podmínky nečiní, mezi v úvahu připadajícími kandidáty, rozdílu; konec konců, výsledky voleb do zastupitelstev v obcích (viz zprávu statistického úřadu) jen dokazují až nečekaně vysoký podíl zvolených kandidátů kandidujících mimo politické strany.

I když v ústavním pořádku republiky (úst. v a základních práv a svobod v ), co do zákonné úpravy politických práv a svobod, lze shledat poněkud odlišnou dikci (Ústava politický systém chápe jako volnou soutěž politických stran, základních práv a svobod jej označuje jako svobodnou soutěž politických sil), nelze ani z této odlišnosti vyvodit nic, co by svědčilo ve prospěch stěžovatelů; ostatně posuzovat ústavní zákony, stejně jako podávat - v případě spornosti - jejich výklad, Ústavnímu soudu ČR nepřísluší ( úst. ).

Jestliže tedy na dříve zmíněnou otázku (ústavní přípustnosti volebním zákonem vyžadované petice) není možno odpovědět způsobem svědčícím ve prospěch stěžovatelů, nebylo již třeba zabývat se jejich dalšími podrobně rozvedenými námitkami, neboť tyto - ať již se týkají vlastní ústavní stížnosti dotčené volební materie nebo způsobu soudní ochrany stěžovatelů (rozhodnutí soudu o registraci), případně napadených částí , o volbách do zastupitelstev v obcích, představují - v této konkrétní věci - problémy, jimiž stěžovatelé jednak nejsou přímo dotčeni (§ , 74 ), jednak - pro vlastní povahu věci - nemohou být posuzovány samostatně, pokud se týká bez ohledu na zásady vyložené již dříve.

Ústavní stížnost stěžovatelů jeví se proto jako neopodstatněná; zjevnost této neopodstatněnosti vyplývá jednak z povahy dříve vyložených zásad, dotýkajících se samotných základů politického systému republiky, jednak z vlastního postupu samotných stěžovatelů v průběhu řízení o předložení kandidátní y, v němž - v rozporu se zákonem a vyloženými zásadami - nepředložili petici vůbec.

Nezbylo proto než stran podané ústavní stížnosti, jakož i návrhu ve smyslu a násl. , rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 27. dubna 1995

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR