Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 118/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele ing. F.P., zastoupen advokátem JUDr. K.Z., o ústavní stížnosti proti postupu bývalého SN v řízení vedeném pod čj. , takto:

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal k Ústavnímu soudu ČR neúplné podání ze dne 8. 8. 1994. Poté, co obdržel výzvu Ústavního soudu ČR ze dne 27. 9. 1994 k odstranění vad podání, zareagoval přípisem ze dne 1. 11. 1994 a následně dalším doplňujícím přípisem z 30. 11. 1994. Ve svých přípisech poukázal na svou sociální situaci, na to, že je důchodce a tedy nemá finanční prostředky na úhradu advokáta. Žádal, aby mu byl Ústavním soudem ČR ustanoven advokát "ex offo". Ústavní soud objasnil přípisem ze 14. 12. 1994 navrhovateli institut nuceného zastoupení v řízení před Ústavním soudem a poskytl další lhůtu k odstranění vady podání z hlediska nezbytnosti zastoupení tak, aby navrhovatel mohl využít postupu dle § 16 zák. 128/90 Sb. o advokacii. Podáním ze dne 16. 2. 1995 doplnil navrhovatel svá původní neúplná podání, přičemž vyhověl i institutu nuceného zastoupení.

Z obsahu ústavní stížnosti zpracované právním zástupcem navrhovatele vyplynula podstata jeho ústavní stížnosti. Navrhovatel napadá postup bývalého SN, které v řízení pod čj. 5D 1833/83 otevřelo řízení o dodatečném projednání dědictví. Toto rozhodnutí napadl navrhovatel stížností ze dne 2. 7. 1992, kde žádal zrušení zákazu výplat z vkladní knížky, neboť se jedná o jeho vlastní úspory a vzhledem k nízkému důchodu je z toho důvodu bez životních prostředků. O této navrhovatelově

1

stížnosti nebylo údajně dosud rozhodnuto.

Tímto postupem a následnou nečinností orgánů veřejné moci vzniká navrhovateli škoda, neboť byl nucen zastavit stavbu rodinného domu S., zastavit vývoj systému S., rozestavěná stavba vlivem povětrnostních vlivů chátrá.

Z toho dovozuje navrhovatel, že došlo v konkrétním případě k porušení ústavního a domáhá se vydání nálezu dle a b) zák. č. 182/93 Sb.

Poté, co z podání zpracovaného právním zástupcem navrhovatele se seznámil Ústavní soud s podstatou ústavní stížnosti navrhovatele, dospěl k závěru, že tato ústavní stížnost není opodstatněná.

Zejména nutno vytknout této ústavní stížnosti, že i po zpracování advokátem postrádá přesnou a jasnou formulaci návrhového petitu, tedy konkretizaci rozhodnutí, které má být ústavním nálezem zrušeno. Z obsahu lze dovodit, že se má zřejmě jednat o rozhodnutí bývalého SN, čj. , z března 1992. Pokud ovšem ústavní stížnost uplatnil navrhovatel v roce 1994, jedná se o její uplatnění daleko po lhůtě stanovené pro její podání v V tomto směru pak Ústavní soud ČR neshledal důvod k aplikaci , tj. neodmítnout přijetí ústavní stížnosti, pokud není splněna podmínka odst. 1 zák. Ústavní soud je toho názoru, že v daném případě nepřesahuje ústavní stížnost svým významem vlastní zájmy stěžovatele a ani nedochází k průtahům, z nichž by mohla vzniknout stěžovateli vážná a neodstranitelná újma.

Z přílohového materiálu, zaslaného navrhovatelem Ústavnímu soudu, totiž je patrno, že dne 29. 11. 1994 došlo v NK., v přítomnosti soudní komisařky JUDr. O.K., k uzavření dědické dohody ohledně dodatečného projednání dědictví po zemřelé J.P., a to pod čj. , . Tato dohoda právně řešila problematiku obou vkladních knížek, které byly pojaty do BSM zemřelé a navrhovatele.

Je tedy zřejmé, že o podání navrhovatele ze dne 2. 7. 1992 bylo rozhodnuto a navrhovatel má zřejmě k dispozici i následné soudní rozhodnutí, které ve svých přílohách nezaslal.

Nelze proto dovozovat, že by v důsledku postupu orgánu veřejné moci došlo k porušení y, jak se domnívá navrhovatel.

S poukazem na skutečnosti shora uvedené, zejména s poukazem

na to, že navrhovatel uplatnil ústavní stížnost po lhůtě stanovené pro její podání a dále i pro neopodstatněnost této ústavní stížnosti, rozhodl Ústavní soud ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a c) zák. č. 182/93 Sb. tak, že návrh byl odmítnut.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 1995

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR

3