Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 71/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelek J.Š. a M.Š., zastoupených advokátem JUDr. M.Š., o návrhu ze dne 31. 3. 1995, t a k t o:

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelky ve svém návrhu uvedly, že rozhodnutím Městského soudu

v Praze ze dne 22. 4. 1994, sp. zn. , kterým byl zrušen rozsudek

Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 5. 1993, sp. zn. , a řízení zastaveno, bylo porušeno ustanovení a v návaznosti na to i d, neboť stěžovatelkám tak bylo znemožněno domáhat se stanoveným způsobem jejich práv. Dále konstatovaly porušení č1. 90 y, který soudům ukládá, aby stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Navrhovaly proto, aby ústavní soud usnesení Městského soudu ze dne 22. 4. 1994, sp. zn. , zrušil. V návrhu dále uvedly, že ústavní stížnost považují za včasnou, neboť dle jejich názoru bylo podání stížnosti po 60ti denní lhůtě zhojeno návrhem na obnovu řízení, který byl však usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 1. 1995, sp. zn. 470/94, zamítnut. Odvolání proti tomuto usnesení nepovažovaly s ohledem na judikaturu Evropské komise a soudu pro

1

lidská práva ve Š. za nutné. V návrhu rovněž dovozovaly možnost, že se v jejich případě jedná o stížnost, přesahující jejich vlastní zájmy, neboť obnova řízení je dle , (správně mělo být odkázáno na ), přípustná jen proti usnesení, kterým byl schválen soudní smír, což je v protikladu ke skutečnosti, že obecné soudy přes nález Ústavního soudu sp. zn. zastavují řízení z důvodů nesprávného označení žalovaného a za současného nesplnění své poučovací povinnosti a to usnesením, proti kterému není přípustné odvolání ani obnova řízení.

Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelek a dospěl k závěru, že návrh na zrušení usnesení ze dne 22. 4. 1994, sp. zn. , je podaný po lhůtě stanovené

Dle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Dle ustanovení § 75 odst. 1 druhá věta za středníkem cit. zák. se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Protože rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně přiznává, je rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1994, sp. zn. , a ústavní stížnost byla podána 31. 3. 1995, jedná se zjevně o návrh podaný opožděně, neboť ani návrh na obnovu řízení nemohl dle cit. ustanovení druhá věta za středníkem nic na běhu 60ti denní lhůty změnit.

Stejně tak nelze v této konkrétní věci, napadající rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1994, sp. zn. ,

2

3

nalézt překročení vlastního zájmu stěžovatele v potencionálním skutkovém zjištění, že soudy nerespektují nález Ústavního soudu ze dne 26. 10. 1994, sp. zn. , zejména za situace, když napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 1994, sp. zn. , předcházelo rozhodnutí Ústavního soudu. Závěrem dlužno dodat, že navrhovatelkám nic nebránilo obrátit se na ústavní soud v zákonné 60ti denní lhůtě již po rozhodnutí Městského soudu v Praze, a to právě vzhledem k ustanovení druhá věta za středníkem

Z důvodů shora uvedených Ústavní soud návrh navrhovatelek dle ustanovení odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 28. 4. 1995 soudkyně Ústavního soudu ČR

3