Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 33/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. a M.M., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.Š., proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 1994, čj. -46, 255/93-44, 257/93-47, 259/93-52, 261/93-44, 263/93-46, 265/93-48, 267/93-44, 269/93-43, 271/93-41, 273/93-42, 275/93-45, 277/93-44, 279/93-45 a ze dne 11. 7. 1994, čj. -44, 283/93-48, 325/93-48, 327/93-41, 331/93-44, 332/93-48, 333/93-44, 334/93-44, 335/93-44,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 13. 2. 1995 doručena ústavní stížnost stěžovatelů, která byla doplněna podáním doručeným dne 24. 3. 1995, a kterou se domáhají zrušení rozsudků Vrchního soudu v Praze uvedených v úvodní části tohoto usnesení. Zároveň navrhují, aby ve spojení s těmito rozsudky byly zrušeny příslušné

1

rozsudky Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech. Napadenými rozhodnutími byly zamítnuty návrhy stěžovatelů, aby byla soudním rozhodnutím uložena povinnost současným vlastníkům zahrady v k.ú. R., vyklidit předmětný pozemek. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, jak uvádějí v ústavní stížnosti, že výše uvedenými rozhodnutími byl porušen věta druhá a d.

Podle , o Ústavním soudu (dále jen " "), lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla, podle razítka podací pošty, podána dne 10. 2. 1995. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o dovolání stěžovatelů nabyla, jak vyplývá z doložek o jejich právní moci, právní moci ve dnech 5. 9., 6. 9., 7. 9., 8. 9., 12. 9. a 13. 9. 1994.

Těmito dny tedy počala běžet zákonná šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti. Jestliže tedy stěžovatelé svůj návrh Ústavnímu soudu podali teprve dne 10. 2. 1995, stalo se tak ve všech případech po lhůtě stanovené zákonem.

Pokud se stěžovatelé dovolávají toho, že jejich ústavní stížnost by neměla být odmítnuta vzhledem k ustanovení § 75 odst. 2 zákona, Ústavní soud konstatuje, že toto ustanovení se nedotýká v žádném případě běhu lhůty podle zákona. Toto ustanovení je třeba vykládat ve vztahu k , tedy tak, že Ústavní soud může přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim k ochraně jejich práva poskytuje. Neumožňuje tedy prominutí ani prodloužení lhůty, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení .

2

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů tak, že ji jako návrh podaný po zákonné lhůtě podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 1995

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj