Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 73/94

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 10. 4. 1995 ve věci ústavní stížnosti E.Š., zastoupené JUDr. L.Š., komerční právničkou, t a k t o :

Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ust. e) návrh odmítl, neboť byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem a k jeho projednání není Ústavní soud ČR příslušný.

Stěžovatelka se obrátila k Ústavnímu soudu ČR s žádostí o pomoc ve věci rehabilitace jejího zemřelého manžela, plk. in memoriam E.Š. Spolu s žádostí, doručenou dne 16. 5. 1994, předložila jako listinný důkaz úmrtní list svého manžela a sdělení Federálního ministerstva vnitra, čj. ÚDV-14/VV-92 ze dne 7. 9. 1992 s přílohou, ze které vyplývá, že bývalý major E.Š. byl usmrcen při zatýkání bývalou složkou StB. Veškeré okolnosti smrti jmenovaného se nepodařilo detailně zjistit.

1

Stěžovatelka byla poučena o náležitostech návrhu a vyzvána k odstranění vad podání. K tomu jí byla určena 15 denní lhůta ode dne doručení výzvy, tj. od 9. 6. 1994 . Dne 27. 6.1994 požádala právní zástupkyně stěžovatelky o prodloužení lhůty k zajištění listinných důkazů. Tato lhůta byla proto prodloužena do 15. 7. 1994.

Dne 8. 7. 1994 stěžovatelka doplnila své podání a uvedla v něm, že její stížnost směřuje proti pravomocnému rozhodnutí Vrchního soudu, vojenského kolegia, čj. RTovp 11/93, ze dne 25. 11. 1993. Usnesením Vrchního soudu, vojenského kolegia, kterým bylo potvrzeno usnesení Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 21. 9. 1993, sp. zn. , byla zamítnuta žádost stěžovatelky o soudní rehabilitaci jejího tragicky zemřelého manžela, ve smyslu ve znění

V odůvodnění odvolací soud uvedl, že nebyla v průběhu řízení prokázána příprava a naplánování akce příslušníků StB, která by směřovala k nezákonnému zbavení osobní svobody nebo majetku E.Š., s úmyslem obvinit jej z trestných činů uvedených v § , 4 o soudní rehabilitaci.

Stěžovatelka uvedla, že Vrchní soud v Praze v rozhodnutí vyvodil z důkazů zcela nesprávné a zcestné závěry. V petitu návrhu ústavní stížnosti pak žádala, aby byly prověřeny i výsledky šetření orgánů Ministerstva vnitra ČR a bylo jí přiznáno odškodnění po zemřelém manželovi ve smyslu příslušných právních předpisů.

Na základě výzvy soudce zpravodaje zaslala stěžovatelka jako listinný důkaz fotokopii doručenky k usnesení Vyššího vojenského soudu v Táboře, čj. . K doručení usnesení Vrchního soudu, vojenského kolegia Praha, sp. zn. RTovp 11/93 , ze dne 25. 11. 1993 uvedla, že toto usnesení jí zřejmě nebylo zasláno.

K dotazu soudce zpravodaje písemně sdělil Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. 2. 1995, že usnesení Vrchního soudu v Praze, bývalého Vojenského kolegia, ze dne 25. 11. 1993, čj. RTovp 11/93, nabylo právní moci dnem rozhodnutí a bylo řádně doručeno jak stěžovatelce, tak jejímu právnímu zástupci, JUDr. J.B.

Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání a k projednání dalších návrhů uvedených v petitu stížnosti, není Ústavní soud ČR příslušný, byl soudce zpravodaj nucen výše uvedenou stížnost odmítnout.

Závěrem je nutné uvést že přes veškerou snahu pomoci navrhovatelce v řešení její komplikované a tragické situace, se nepodařilo Ústavnímu soudu společně s orgány, na něž se tento soud při řízení o stížnosti obrátil, nalézt možnost, jak napravit spáchaná příkoří minulých let v rámci platné legislativy.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. 4. 1995

JUDr. Antonín Procházka

soudce zpravodaj

3