Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 139/93

Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti V.P., zastoupeného advokátem JUDr. P.S., t a k t o :

Ústavní soud návrh odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ust. návrh odmítl, neboť k jeho projednání není Ústavní soud ČR příslušný.

Ústavní soud ČR obdržel dne 1. 12. 1993 ústavní stížnost stěžovatele. Doporučeným dopisem ze dne 4. 1. 1994 byl navrhovatel vyzván k doplnění podání a současně byl poučen o náležitostech ústavní stížnosti. Dne 27. 1. 1994 stěžovatel doplnil své podání s tím, že žádá, aby Ústavní soud ČR zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 1993, čj. , který nabyl právní moci dnem 30. 9. 1993 a navrhuje, aby bylo rovněž zrušeno rozhodnutí FŘ v H.K. ze dne 1. 6. 1993, čj. FŘ/1116/93/Be/316.

Napadeným rozhodnutím vytýká špatné hodnocení a výklad, především § 9 odst. 2 zák. č. 389/90 Sb.

Ústavní soud ČR si k předložené ústavní stížnosti vyžádal stanovisko a odborný posudek K. a S.

K. soudu sdělila, že souhlasí se zdůvodněním FŘ, obsaženém v jeho rozhodnutí, čj. FŘ 1116/93-Be/316, neboť kontrola, která byla provedena tímto orgánem v roce 1992, postupovala podle tehdy platné právní úpravy a vnitřní směrnice pro kontrolu. Praxe správců daně je taková, že jsou v zahájeném daňovém řízení uznávány pouze listinné důkazy, ačkoliv to z žádného konkrétního právního předpisu nevyplývá. Kontrola tedy postupovala v rámci upraveném a vyhláškou Ministerstva financí č. o řízení ve věcech daní a poplatků. K jednotlivým sporným údajům pak uvedla:

1) Výdaje na pohonné hmoty

Stěžovatel neprokázal, že k nákupu daných pohonných hmot došlo v souvislosti s použitím vlastního automobilu pro podnikatelskou činnost. Ústní prohlášení stěžovatele, že se jednalo o pohonné hmoty na cesty související s podnikatelskou činností není považováno správcem daně za dostatečně průkazné.

2) Výdaje na společenské oblečení

Podle poznatků z řešení tohoto problému, především v N. a R., není možné uznat tento náklad jako náklad na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

3) Odpisy televize

V daném případě je z rozhodnutí FŘ v H.K. zřejmé, že stěžovatel využívá televizi a video k získávání informací z teletextu. Video pak umožňovalo zachovávat informace z televizních vysílání v době nepřítomnosti. Argumentace stěžovatele je v tomto případě nedostatečná. Jiná situace by nastala, pokud by využíval televizi a video k předvádění svých výrobků na výstavách a veletrzích.

Potud citace vyjádření a odborného posudku K.

Při dodržení principů nezávislosti soudů a při dodržení zásady volného hodnocení důkazů obecnými soudy, se může Ústavní soud ČR věcí zabývat pouze tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní principy. Tuto problematiku již několikrát zpracoval a vyjádřil Ústavní soud ČR ve svých nálezech.

Napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 8. 1993, čj. , přezkoumával správní rozhodnutí z hlediska zákonnosti předchozího řízení (ve smyslu ust. ).

Soudce zpravodaj vzal v úvahu i možnost volné úvahy, kterou má správní orgán při zdůvodnění svého rozhodnutí. Z odůvodnění krajského soudu rovněž vyplývá, že správnímu orgánu zákon ukládá pouze dodržení mezí stanovených příslušným zákonem.

S ohledem na výše uvedené pak soudci zpravodaji nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout, neboť k volnému hodnocení důkazů, kterými se v rámci zákona řídil správní orgán , není Ústavní soud ČR příslušný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze odvolat.

V Brně dne 10. 4. 1995

JUDr. Antonín Procházka

soudce zpravodaj