Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 135/94

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů V. a I.Š., zastoupených advokátem JUDr. S.K., na zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 1993, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 1994, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Svým návrhem ústavní stížnosti ze dne 8. 9. 1994 se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 1993, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústi nad Labem ze dne 7. 6. 1994, sp. zn. . V odůvodnění uvedli, že jsou vlastníky nemovitosti v osadě R., která je součástí obce K. Jedinou přístupovou cestou, pro všechny druhy vozidel celoročně sjízdnou a použitelnou, je asfaltová cesta vybudovaná n. p. S., financovaná tehdejším MNV K. v roce 1970.

Pozemek, po němž je cesta vedena, konkrétně parcela č. 865/4 v katastrálním území K., je ve vlastnictví p. J.J. Tento proti stěžovatelům podal u Okresního soudu v Liberci žalobu, ve které se domáhal rozhodnutí, že žalovaní nejsou oprávněni uvedenou cestu užívat, a to pro zásah do jeho vlastnických práv. Ve svém rozhodnutí sp. zn. , ze dne 20. 4. 1992, Okresní soud v Liberci žalobě p. J.J. vyhověl a Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozhodnutím sp. zn. , ze dne 7. 6. 1994, jeho rozhodnutí potvrdil.

1

Stěžovatelé spatřují v rozhodnutích obou soudů rozpor s d a zásah do svých práv tím, že vlastnictví bylo zneužito na újmu jejich práv, resp. v rozporu s chráněnými obecnými zájmy. Stěžovatelé jsou toho názoru, že znemožnění užívání cesty, která slouží jako veřejná cesta, je právě v rozporu s chráněnými zájmy a takto je zneužito vlastnického práva vůči některým osobám v obci.

Ústavní soud však dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným ( , o Ústavním soudu).

Předchozími soudními řízeními bylo spolehlivě prokázáno, že sporná cesta nemá povahu veřejné komunikace ve smyslu , nedošlo k jejímu zařazení do sítě místních komunikací příslušného národního výboru dle hlediska veřejné využitelnosti a komunikační potřebnosti. Pokud z rozhodnutí soudů plyne, že v uvedené věci nemohlo jít ani o vydržení práva chůze (popř. jízdy) po uvedeném pozemku, neboť tomuto nesvědčí právní stav (podmínkou vydržení práva, odpovídajícího věcnému břemeni, je skutečnost, že ten, kdo takové právo vykonává je, se zřetelem ke všem okolnostem, v dobré víře, že má k věci takové právo ve spojení s obč. zák. ve znění ), neshledal Ústavní soud důvodným něco měnit na tomto závěru.

Ústavní soud musel konstatovat, že řešení situace stěžovatelů, v rovině jejího zjištění po stránce ústavněprávní, neleží v řešení uvedeného problému, ale ve vybudování příslušné veřejné komunikace odpovídajícím způsobem tak, aby byl zajištěn průchod a průjezd do nemovitostí v osadě R. po veřejné komunikaci.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 1995

JUDr. Vladimír P a u 1

soudce zpravodaj