Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 39/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.P., zastoupeného JUDr. M.Č., proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 1995, č.j. -3,

t a k t o

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 20. 2. 1995 byl Ústavnímu soudu doručen návrh označený jako ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 1995, č.j. -3, kterým bylo rozhodnuto o prodloužení vazby. Toto rozhodnutí, jak uvádí stěžovatel v ústavní stížnosti, je odůvodněno tím, že ve vztahu k trestným činům, ze kterých je obviněn, je třeba provést výslech svědků a že je zde obava, že při pobytu na svobodě by mohl mařit důkazní řízení. Stěžovatel s tímto nesouhlasí a tvrdí, že uvedeným rozhodnutím došlo k porušení ustanovení § 71 odst. 1 a 2 trestního řádu a rovněž se domnívá, že tím dochází i k porušení ,2 a 5 d zaručujícího osobní svobodu. S ohledem na skutečnost, že dosud nemá možnost proti takovému rozhodnutí podat stížnost, neboť nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 10. 1994 publikovaný pod č. 214/1994 Sb.,

1

nabude účinnosti dne 1. 3. 1995, domnívá se, že vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení zrušil.

Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti shledal, že skutečnosti v ní uvedené se především týkají zdlouhavého vyšetřování a postupu vyšetřovatelů při provádění výslechů jednotlivých svědků, neumožnění účasti stěžovatele na vyšetřovacích úkonech, dále pak poskytnutí informací sdělovacím prostředkům a v neposlední řadě i zdravotního stavu stěžovatele. Uvedení takových skutečností, nelze považovat za rozhodující, neboť bezprostředně nesouvisejí s napadeným rozhodnutím a tvrzením o porušení ústavně zaručených práv a svobod. Navíc Ústavní soud není kompetentní, aby uvedené skutečnosti přezkoumával, natož o nich rozhodoval. Proti takovým skutečnostem, které jsou namítány v ústavní stížnosti, právní řád poskytuje dostatečnou právní ochranu. Navíc je třeba konstatovat, že stěžovatel jako obviněný má ve smyslu § 72 odst. 2 trestního řádu právo kdykoliv žádat o propuštění na svobodu.

Za této situace je třeba vycházet ze závěru, že stěžovatel má možnost použít na ochranu svých práv další procesní prostředky. Z tohoto důvodu je ústavní stížnost neopodstatněná a nepřípustná, a proto byla jako taková podle a f) , o Ústavním soudu, odmítnuta a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, aniž by soudce zpravodaj stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, vyzval k odstranění formálních vad návrhu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. 3. 1995

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj