Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 182/94

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky M.H., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu Vsetín, sp. zn. , ze dne 29. 4. 1994, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu Ostrava; sp. zn. , ze dne 29. 8. 1994, takto:

N á v r h s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatelka svým podáním ze dne 16. 12. 1994 napadla, soudní rozhodnutí Okresního soudu Vsetín a Krajského soudu Ostrava, týkající se pohostinství v obci H. V rámci tohoto soudního řízení se navrhovatelka jako žalobkyně domáhala určení shora specifikované povinnosti žalovanému OA. Naléhavý právní zájem na určení této povinnosti spatřovala v tom, že citované doklady nezbytně potřebovala k uplatnění restitučních nároků po své zemřelé matce. Soudní řízení však skončilo zastavovacím výrokem s poukazem na skutečnost, že žalovaný není způsobilý být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení . V přílohovém materiálu připojeném ke svému podání je obsažen dále částečný výpis z protokolu o jednání, ve věci sp. zn. , zřejmě Krajského soudu Ostrava, a dále sp. zn. , zřejmě Okresního soudu Vsetín. Dále je zřejmé z přílohového materiálu, že probíhal u Okresního soudu Vsetín i další spor pod sp. zn. . Z obsahu podání navrhovatelky není jednoznačně patrno, čeho se svým podáním domáhá. Je pouze zřejmé, že se nemůže domoci restituce majetku po své zemřelé matce, neboť není schopna doložit uzavření kupní smlouvy

z roku 1939 -o koupi domu v k. ú. H. Přičemž je zřejmé, že výměrem z 27. 7.1948 tuto nemovitost restituoval O. z B.

1

Navrhovatelka tvrdí, že k vkladu do katastru nemovitostí po koupi nemovitosti její zemřelou matkou nemohlo dojít, vzhledem k platnosti nařízení civilní správy při armádní skupině 3 ze dne 29. 3. 1939. Podle tohoto nařízení bylo zakázáno nabytí koupí židovského majetku, přitom prodávající K. a J.R. byli Židé.

Přípisem ze dne 24. 1. 1995 byla navrhovatelka vyzvána Ústavním soudem ČR k odstranění vad svého podání a současně byla poučena, že pokud ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude její návrh, podle 43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., odmítnut.

Na tuto soudní výzvu zareagovala navrhovatelka přípisem ze dne 2. 2. 1995, ke kterému připojila korespondenci z 24. 1. 1995. Z připojeného přípisu JUDr. J.W. ze dne 24. 1. 1995 je patrno, že tento advokát se obrátil, jménem navrhovatelky, na OA se žádostí o vyhledání písemných podkladů, nezbytně potřebných k uplatnění restitučních nároků navrhovatelky ve vztahu k nemovitosti v k. ú. H. Ze závěru této žádosti je zřejmé, že poté, co bude OA odpovězeno, hodlá tento advokát převzít zastoupení navrhovatelky ve věci restitučních nároků.

Vzhledem k tomu, že navrhovatelka svým přípisem ze dne 2. 2. 1995 neodstranila vady návrhu ze dne 16. 12. 1994, přičemž vzala na vědomí poučení Ústavního soudu o následcích neodstranění vad dle § 43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., rozhodl Ústavní soud v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) citovaného zákona tak, že její návrh odmítl.

Současně poukazuje Ústavní soud ČR na obsah přípisu advokáta JUDr. W., ze dne 24. 1. 1995, z něhož je patrno, že tento advokát, v případě dohledání nezbytných listinných podkladů v OA, je ochoten převzít zastoupení navrhovatelky ve věci uplatnění jejich restitučních nároků. V tomto směru má tedy navrhovatelka prostor cestou soudního řízení se svých nároků domáhat a teprve poté, co vyčerpá všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, bude moci uvažovat o ústavní stížnosti. V případě uplatnění ústavní stížnosti však musí respektovat institut nuceného zastoupení advokátem, komerčním právníkem nebo notářem.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. března 1995

prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR