Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 23/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů J.D. a H.K., oba zastoupeni advokátem JUDr. V.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 24. 11. 1994,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud obdržel dne 31. 1. 1995 stížnost stěžovatelů, kterou se tito domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. , ze dne 24. 11. 1994.

Ze spisu Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že o žalobě obou stěžovatelů, směřující proti J. a E. J., o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí podle , rozhodl Okresní soud v Náchodě, jako soud I. stupně, rozsudkem, čj. 5 C363/91-68, ze dne 26. 4. 1993, tak, že žalovaným J. a E. J. stanovil povinnost uzavřít s 1. stěžovatelem dohodu o vydání nemovitostí v rozsudku označených, žalobu 2. stěžovatelky ve věci samé zamítl a rozhodl dále o nákladech řízení. Tento rozsudek napadli odvoláním žalovaní J. a E. J. s výjimkou výroku, jímž byla zamítnuta žaloba 2. stěžovatelky. Tento odvoláním nenapadený výrok ve věci samé,

- 2 -

týkající se 2. stěžovatelky, nabyl právní moci dnem 9. 7. 1994. O odvolání proti rozsudku soudu I. stupně pak rozhodl Krajský soud v Hradci Králové - ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že kromě odvoláním nedotčeného zamítavého výroku rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu 1. stěžovatele na stanovení povinnosti E. a J. J. uzavřít s ním dohodu o vydání nemovitosti zamítl a rozhodl dále o nákladech řízení.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, které nabylo právní moci dnem 6. 1. 1995, podali stěžovatelé, jak bylo dále zjištěno z připojeného spisu, dovolání dne 24. 1. 1995, o kterém doposud nebylo rozhodnuto. Za tohoto stavu je třeba vycházet ze závěru, že zatím nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva stěžovatelů poskytuje ( ), a ústavní stížnost proto musela být podle citovaného zákona jako nepřípustná odmítnuta.

Pro úplnost je však třeba dodat, že pokud jde o 1. stěžovatelku, která se proti výroku rozsudku soudu I. stupně ve věci samé, jímž byla její žaloba zamítnuta, neodvolala a rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o věci samé, týkající se této stěžovatelky, nabylo právní moci již dnem 9. 7. 1994, je důvodem pro odmítnutí její ústavní stížnosti také důvod uvedený v ustanovení § 43 odst. 1 pod písm. b) citovaného zákona, neboť v jejím případě byla ústavní stížnost podána po uplynutí lhůty, stanovené pro její podání v ustanovení § 75 odst. 2 citovaného zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 1995

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj