Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 132/94

-13

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti O.B. a V.P., zastoupených advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 5. 1994, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 3. 1994, č.j. -114, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu ČR, se stěžovatelé domáhají přezkoumání ústavnosti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. května 1994, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 10. března 1994, č. j. -114, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci.

1

-14

K posouzení věci si Ústavní soud České republiky od Okresního soudu v Klatovech dne 18. ledna 1995 vyžádal předmětný spis.

V řízení před obecnými soudy se navrhovatelé domáhali vydání

rozhodnutí, jímž by povinné osobě, F., bylo uloženo uzavřít s navrhovateli dohodu o vydání nemovitostí (pozemků a staveb). Na základě vykonaných důkazů Okresní soud v Klatovech ve svém rozhodnutí ze dne 30. dubna 1993, č. j. -87, dospěl k závěru, že byly naplněny důvody pro odmítnutí návrhu podle , ve znění pozdějších předpisů, podle něhož se stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter, nevydávají.

Ve svém odvolání proti uvedenému rozsudku navrhovatelé vytýkají Okresnímu soudu v Klatovech tu skutečnost, že se nevypořádal s otázkou naplnění skutkových i právních kriterií pro posouzení ztráty stavebně technického charakteru stavby.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 15. prosince 1993, č. j. -100, uvedený rozsudek Okresního soudu v Klatovech zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Důvodem zrušení byla skutečnost, že oprávněné osoby vyzvaly osobu povinnou písemnou výzvou ze dne 20. září 1990 pouze k vydání parcel a nikoli budov, a tedy nutnost prokázat, zdali byla povinné osobě do 30. září 1990 doručena písemná výzva navrhovatelů k vydání těchto budov.

Okresní soud v Klatovech v rozsudku ze dne 18. března 1994, č. j. -114, návrh na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci zamítl. Na základě vyhodnocení vykonaných důkazů dospěl k závěru, že navrhovatelé uplatnili pouze výzvu na vydání pozemků, přičemž v naplnění podmínek, obsažených v , ve znění pozdějších předpisů, shledal důvod svého zamítavého rozhodnutí.

V odvolání ze dne 8. dubna 1994 navrhovatelé namítají nesprávné vyhodnocení provedených důkazů, jakož i skutečnost, že soud měl posuzovat návrh na vydání věci rovněž z pohledu naplnění podmínek žaloby vlastnické na vydání věci podle .

2

-15

Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku ze dne 24. května 1994, sp. zn. , rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. března 1994, č.j. -114, potvrdil. V odůvodnění odmítl možnost interpretovat žalobní návrh ve smyslu reivindikační žaloby, jelikož navrhovatelé nebyli a nejsou vlastníky věcí, které jsou předmětem sporu. Vzniklé pochybnosti o splnění podmínek, vyžadovaných u navrhovatele v postavení oprávněných osob podle , ve znění pozdějších předpisů, podle názoru odvolacího soudu neovlivnily jeho stanovisko, podle něhož vyhodnocení všech vykonaných důkazů vedlo k závěru o naplnění podmínek, obsažených v ustanovení , 3 , ve znění pozdějších předpisů, pro zamítnutí návrhu.

V ústavní stížnosti navrhovatelé namítají nesprávné vyhodnocení důkazů ze strany obecných soudů, v čemž spatřují porušení ústavní ochrany vlastnického práva.

Obsah v ústavní stížnosti tvrzeného porušení základních práv a svobod je v rozporu s jejich označením. Námitka nesprávného hodnocení důkazů se netýká ochrany vlastnického práva, nýbrž dodržování principů spravedlivého a řádného procesu, vyjádřených v a násl.d.

Ústavní soud České republiky opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéd (

,

). Dále Ústavní soud České republiky v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudu (y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( );

3

-16

jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu ČR "hodnotit" posouzení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (

).

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při vykonávání důkazů, jakož i při jejich hodnocení se obecné soudy nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry, plynoucí z tohoto hodnocení, jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování.

Z tohoto důvodu nutno posuzovat návrh za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 10. 3. 1995

JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj

4