Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 78/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti J.V., zastoupeného advokátkou JUDr. L.K., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27.10.1993, sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 1994, sp. zn. 19 o 639/93,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 1994, sp. zn. , jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 27. 10. 1993, sp. zn. , kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na uložení povinnosti K., s.p., uzavřít dohodu o vydání nemovitosti - pozemků - parcela č. 829/3, 829/4, 829/5, 829/6, 829/7 a 829/8 o celkové výměře 2.046 m2, zapsaných na LV č. 318 pro obec B., k.ú. Z.

Z podané ústavní stížnosti a z přiložených rozsudků vyplývá, že stěžovatel se podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších změn a doplnění, domáhal vydání rozsudku, jímž by byla K. stanovena povinnost uzavřít s ním dohodu o vydání pozemků, které, podle jeho tvrzení, vlastnicky náležely v minulosti jeho otci.

2 -

Z předložených rozsudků vyplývá, že v průběhu řízení před obecnými soudy stěžovatel neprokázal existenci vlastnictví pozemků, na nichž se nacházely nemovité stavby (jež byly stěžovateli vydány na základě , o zmírnění některých majetkových křivd, ve znění pozdějších změn a doplňků), a tudíž jak povinná osoba, tak soudy I. i II. stupně návrhu stěžovatele nevyhověly.

V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel tvrdí, že výše uvedenými rozsudky došlo ve vztahu k jeho osobě k porušení a 90y ČR a d, a proto navrhuje, aby v souladu s , o Ústavním soudu, byly oba tyto rozsudky zrušeny.

Ústavní soud při přezkoumávání návrhu po stránce formální se zabýval především otázkou, zda návrh byl podán ve lhůtě stanovené pro jeho podání , se závěrem, že zákonná lhůta ve smyslu citovaného zákona byla dodržena.

Následně se Ústavní soud zabýval otázkou, zda se jedná o návrh opodstatněný, resp., zda se s ohledem na jeho obsah nejedná ve smyslu o návrh zjevně neopodstatněný. K posouzení této otázky si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Brně soudní spis, sp. zn. , týkající se dané věci, z něhož zjistil, že soudy I. i II. stupně se tvrzenou existencí původního vlastnictví otce stěžovatele k předmětným pozemkům zabývaly, avšak se záporným výsledkem. Soudy jak I., tak II. stupně se rovněž zabývaly otázkou, zda vlastnictví k předmětným pozemkům právní předchůdce stěžovatele nevydržel, opět se záporným závěrem. Dovodily pak, že v dané věci nedošlo k odnětí sporných pozemků z dispozice vlastníka, jímž by byl právní předchůdce stěžovatele, nedošlo tedy u stěžovatele k naplnění zákonem požadovaných znaků na straně oprávněné osoby podle

Podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů v otázce existence či neexistence vlastnictví právního předchůdce stěžovatele k předmětným

3 -

pozemkům. Obecné soudy se však v průběhu řízení zabývaly a vypořádaly se všemi stěžovatelem vznesenými námitkami a v řízení také postupně provedly všechny jím nabízené důkazy. Za této situace pak nezbývá než poukázat na stanovisko Ústavního soudu, vyslovené již v několika jeho nálezech, totiž, že Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému ústavní stížnost směřuje, Ústavnímu soudu tedy nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů, pokud ovšem soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéd upravující právo na soudní ochranu, které je v podstatě právem na spravedlivý proces. Z hlediska procesního postupu obecných soudů nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by v řízení před nimi byly porušeny principy spravedlivého procesu. Skutečnost, že po zhodnocení předložených důkazů dospěly soudy k právnímu závěru, se kterými se stěžovatel neztotožnil, sama o sobě nezakládá opodstatněnost opětovného právního posuzování případu Ústavním soudem. Tvrzené porušení a 90y bylo proto shledáno jako zjevně neopodstatněné, stejně tak, jako tvrzené porušení d, a to s ohledem na charakter sporu, jehož předmětem byl restituční nárok. Uvedený článekd totiž chrání vlastnické právo jako takové, musí jít tedy zpravidla o vlastnické právo již existující, nikoliv pouze o tvrzený nárok na ně (viz nález Ústavního soudu,

sp. zn.

).

Z uvedených důvodů proto dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle , a proto byla jako taková odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 1995

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj