Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 91/94

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti V.T., zastoupená advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., proti rozhodnutí O.Ú. P., referát regionálního rozvoje, ze dne 12. 5. 1994, čj. Výst. 332/7-1545-T/94-Ku,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

t

Ústavní soud ČR obdržel ústavní stížnost stěžovatelky, směřující proti shora označenému rozhodnutí O.Ú. P., kterým byla potvrzeno rozhodnutí M.s.ú. v Č., ze dne 24. 2. 1994, čj. 13/94-6, jímž byla stěžovatelce udělena pokuta ve výši 4.000,- Kč za přestupek, kterého se měla dopustit tím, že na objektu v Ř., neprovedla nezbytné zabezpečovací práce, které jí byly nařízeny. Stěžovatelka v odůvodnění stížnosti uvedla, že není výlučnou vlastnicí domu č.p. 381, dalšími spoluvlastníky jsou M.Š. a J.S., ona sama je vlastnicí pouze jedné ideální čtvrtiny nemovitosti a za této situace je třeba, aby jakékoliv úkony, které souvisí s nemovitostí, prováděli vlastníci, kteří disponují nadpoloviční většinou podílů na nemovitosti. Z toho pak podle ní plyne, že

2 -

nemohla splnit rozhodnutí, které jí bylo uloženo, a to právě proto, že jí ostatní spoluvlastníci neposkytli součinnost. Kromě toho pak napadené rozhodnutí nepovažuje za objektivní také z toho důvodu, že spoluvlastnice M.Š. - její sestra, je zaměstnankyní příslušného zastupitelstva. Dovozuje dále, že pokud napadené rozhodnutí ukládá povinnost pouze jí a nikoliv spoluvlastníkům, kteří disponují nadpoloviční většinou podílů na nemovitosti, dochází tím k porušení č1. 11 d, podle něhož má každý právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Navrhla proto, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by napadené rozhodnutí O.Ú. P. bylo zrušeno.

Ze sdělení stěžovatelky, jakož i ze zprávy Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 1994, bylo Ústavním soudem zjištěno, že stěžovatelka podala u uvedeného soudu žalobu na přezkoumání rozhodnutí O.Ú. P., referátu regionálního rozvoje, ze dne 12. 5. 1994, čj. Výst.332/7-1545-T/94-Ku. Uvedený soud, jak dále plyne z jeho sdělení, postoupil věc svým usnesením ze dne 11. 7. 1994, sp. zn. soudu v Praze a tento soud, jak Ústavní soud zjistil z opisu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 1995, sp. zn. , předložil věc podle Vrchnímu soudu k rozhodnutí o nesouhlasu s postoupením věci. Vrchní soud v Praze pak citovaným rozhodnutím rozhodl tak, že nesouhlas Městského soudu v Praze s postoupením věci je důvodný, přitom z odůvodnění jeho rozhodnutí je patrno, že v daném případě je věcně a místně příslušným Obvodní soud pro Prahu 2. Tento soud však zatím ve věci nerozhodl.

Z uvedených zjištění plyne, že stěžovatelka současně s ústavní stížností proti napadenému rozhodnutí podala i žalobu o přezkoumání tohoto správního rozhodnutí, o které doposud správním soudem nebylo rozhodnuto a za tohoto stavu je tedy třeba vycházet

3 -

ze závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, ústavní stížnost je tedy ve smyslu ustanovení nepřípustná, a proto byla jako taková podle citovaného zákona odmítnuta.

Poučení : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 1995

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj