Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 95/94

Sp.zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele ing. O. R., zastoupeného advokátkou E. S., o ústavní stížnosti proti vyhlášce Ministerstva financí o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, č. 176/93 Sb., takto:

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel svým podáním ze dne 22. 6. 1994 napadl vyhlášku Ministerstva financí o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, č. Své podání učinil v zastoupení advokátkou. Podání je označeno jako ústavní stížnost proti citované Z textu podání však je zřejmé, že se o žádnou ústavní stížnost nejedná, neboť navrhovatel nenapadá žádné konkrétní rozhodnutí, či zásah orgánu veřejné moci, jímž by bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Obsahově celé jeho podání napadá s odůvodněním, že není možné požadovat na navrhovateli, aby soudní cestou vymáhal na nájemníkovi nájemné ve výši, kterou si sám volně určí, protože by soud takovou žalobu zamítl. Protože pak právní řád nezná podle navrhovatele procesní prostředek obrany přímo proti právní normě, dovozuje jedinou možnou cestu podáním k Ústavnímu soudu.

V obsáhlém podání pak navrhovatel rozebírá, se kterými články y je citovaná v rozporu. Základem této argumentace je tvrzení, že předmětná vyhláška pevně reguluje stanovení cen nájemného a služeb, přičemž takto stanovená výše nedosahuje ani výše nákladů na udržení nemovitosti a vylučuje zcela tvorbu zisku pro pronajímatele. Podle navrhovatele takto citovaná vyhláška vlastně způsobuje faktické vyvlastnění pronajímatele ve smyslu y. V závěru svého podání proto navrhuje navrhovatel zrušení , jako protiústavní.

V daném případě, přestože návrh byl podán v zastoupení advokátkou, nesplňuje podmínky zák. č. 182/93 Sb. Podle druhého odstavce citovaného paragrafu návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle č1. 87 odst. 1 písm. b) y jsou oprávněni podat: a) vláda, b) skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v a e) zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

Ani jeden ze shora specifikovaných případů nebyl v případě daného podání naplněn. Navrhovatel totiž ve svém podání vůbec neuplatnil vlastní ústavní stížnost ve smyslu ustanovení § 72 písm. a) zák. č. 182/93 Sb. V celém jeho podání není uvedeno, že by pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Jedině v takovém případě by byl oprávněn spolu s takovou ústavní stížností ve smyslu ustanovení zák. č. 182/93 Sb. podat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu.

Vzhledem ke shora uvedenému se proto v daném případě jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/93 Sb., a proto byl Ústavním soudem usnesením odmítnut.

Závěrem poukazuje Ústavní soud ještě na jedno procesní pochybení na straně advokátky, která v zastoupení navrhovatele podání zpracovala. Každé podání musí být podepsáno klientem, a nikoliv advokátem, jak vyplývá z ustanovení a navíc i z a jeho ustanovení .

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 1995

prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR